13 C 244/2020-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 27. 2. 2014. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nedostál a právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil a zůstal tak dlužen na jistině zápůjčky zažalovanou částku (poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožadovala). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení od 28. 2. 2014, tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč s poplatkem za poskytnutí ve výši 180 Kč, přičemž tato žádost byla ze strany právního předchůdce žalobkyně schválena téhož dne. Na základě této žádosti byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, a to způsobem uvedeným v článku 3 [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovanému byl nejdříve vytvořen ve webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně účet, k němuž bylo přiděleno osobní identifikační číslo umožňující žalovanému přístup k tomuto účtu. Poté žalovaný prostřednictvím tohoto účtu smlouvu podepsal kliknutím na příslušné pole a zároveň svou vůli uzavřít smlouvu potvrdil prostřednictvím SMS, jak vyplývá z předloženého formuláře. Za účelem ověření totožnosti žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně poskytl scan svého občanského průkazu. K této smlouvě právní předchůdce žalobkyně žalovanému dále vystavil fakturu na částku 1 180 Kč se splatností k 27. 2. 2014. Předmětné finanční prostředky ve výši 1 000 Kč pak byly žalovanému vyplaceny poštovní poukázkou dne 25. 2. 2014. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 3. 2020. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 6. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 8. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla dne [datum] v písemné formě za pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně se sjednaným poplatkem vrátit nejpozději do 27. 2. 2014, což však neučinil. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v prostředí uživatelského účtu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, k němuž měl na základě přiděleného osobního identifikačního čísla přístup pouze žalovaný a potvrzující SMS. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 37 ICm 4495/2014 ze dne 28.1.2016 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně 33 Icm 547/2016 ze dne 5.6.2017). Pro úplnost ještě třeba dodat, že v daném případě nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 písm. e) tohoto zákona jsou z jeho působnosti vyloučeny úvěry s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále za ně právní zástupkyni žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.