16 C 37/2021-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] použila hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní (tramvaj), aniž by se mohla při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Žalované proto vznikla povinnost uhradit žalobkyni za jízdu bez platného jízdního dokladu jízdné ve výši 24 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z dohody s cestujícím [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v uvedený den cestovala v [obec] hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným cestovním dokladem. Žalovaná svým podpisem na této listině uznala svůj dluh sestávající z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč a zavázala se jej zaplatit do 15 kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou téhož dne. 4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu závazek k zaplacení jízdného za přepravu dopravci, jehož závazek pak spočívá v přepravě cestujícího do místa určení. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu. Podle § 7 odst. 6 této vyhlášky, nezakoupí-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se neprokázal jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 5. Podle § 2053 o. z, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Předložené listinné důkazy zhodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalovaná, přestože dne [datum] užila dopravního prostředku žalobkyně, neprokázala se při přepravní kontrole platným cestovním dokladem. Protože žalovaná v dohodě s cestujícím z téhož dne uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, uplatnila se zde ve smyslu § 2053 o. z. vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka nebyla v řízení žalovanou nikterak vyvrácena. Soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu a zavázal žalovanou, aby žalobkyni uhradila jízdné ve výši 24 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 1 524 Kč. Nezaplacením peněžitého dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a proto žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované nastalo s ohledem na obsah dohody s cestujícím 16. dnem po provedení přepravní kontroly, tj. dne 28. 2. 2020. Jelikož žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaná skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátila, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony po 100 Kč – návrh ve věci samé a výzva k plnění.