20 C 42/2021-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 514 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje co do částky 4 214 Kč příspěvek za nepojištěné vozidlo [registrační značka], [VIN kód], které žalovaný provozoval od 8. 8. 2019 do 25. 9. 2019 bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný k podané žalobě sdělil, že není majitelem vozidla, dále uvedl, že je starobní důchodce, pobírá důchod [částka] měsíčně, nemá jiný vedlejší příjem. Dále žalovaný uvedl, že je v rekonvalescenci po operaci [anonymizováno] a nemůže si opatřit jiný příjem. Ke svým tvrzením nepředložil žádné důkazy a k jednání soudu dne 4. 10. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů o pojištění soud zjistil, že žalovaný byl provozovatelem nákladního automobilu [anonymizováno], [VIN kód], s hmotností do 3,5 tuny, vlastníkem vozidla se posléze stal [jméno] [příjmení]. V době od 8. 8. 2019 do 25. 9. 2019, tedy po dobu 49 dnů, nebyla k tomuto vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, což bylo zjištěno z přehledu pojištění pro vozidlo. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 1. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu žalobkyně ve výši 4 214 Kč (49 dní x 86 Kč) a dále nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to nejpozději do 30 dní od doručení výzvy. Z výpisu PoštaOnline bylo zjištěno, že zásilka byla doručena dne 16. 1. 2020. Žalovaný příspěvek nezaplatil ani přes další upomínky žalobkyně ze dne 5. 3. 2020 a ze dne 19. 6. 2020 (doručená dle doručenky 22. 6. 2020) a rovněž ani přes předžalobní upomínku ze dne 27. 7. 2020, která byla dle podacího lístku žalobkyní odeslána téhož dne. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákona“), mimo jiné platí, že na pozemní komunikaci může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Dle § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 4 zákona, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 7 zákona, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Dle § 2a této vyhlášky, výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. činí 300 Kč. 5. Soud na základě provedených listinných důkazů vzal za prokázané, že žalovaný byl provozovatelem nákladního automobilu s hmotností do 3,5 tuny, ke kterému nebylo v období od 8. 8. 2019 do 25. 9. 2019, tedy po dobu 49 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni za dobu, po kterou bylo toto vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, příspěvek ve výši 4 214 Kč (49 dní x 86 Kč) a rovněž náklady na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. Ačkoliv žalovaný namítal, že již není vlastníkem vozidla, v uvedené době byl a stále je jeho provozovatelem, a proto má ve smyslu § 4 odst. 1 zákona povinnost uhradit výše uvedenou částku. Vzhledem k tomu, že žalovaný z této částky ničeho neuhradil, soud zavázal žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 4 514 Kč, a to včetně úroku z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala od 17. 2. 2020 do zaplacení. 6. Žalovaný dále tvrdil, že je nemajetný. K tomu však nedoložil žádné důkazy a rovněž ani soud nepožádal o splátkový kalendář. V dané věci by v případě uložení povinnosti žalovanému hradit dluh ve splátkách bylo nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu, ale i z osobních a majetkových poměrů žalovaného. Břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žalovaného odůvodňují uložit uhrazení dluhu ve splátkách, zatěžují účastníka, který o placení ve splátkách žádá. Žalovaný byl řádně předvolán na jednání, ke kterému se nedostavil, současně včas nepožádal o jeho odročení, proto nemůže namítat, že nebyl soudem řádně poučen o povinnosti doložit majetkové poměry v případě, že žádá o plnění dluhu ve splátkách ve smyslu § 118a o.s.ř. (k tomu viz rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 234/2014, ze dne 25. 6. 2014). Soud proto rozhodl tak, že je žalovaný povinen dluh splnit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to například ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 260/2021, 4 C 238/2021. Dohromady přiznal soud žalobkyni (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2021, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.