22 C 209/2021-71 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně se sjednaným úrokem ve výši 36 % ročně splatit do 30. 9. 2018. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku tím způsobem, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kam zadal své jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, adresu elektronické pošty a číslo svého účtu. Totožnost žalovaného přitom byla ověřena na základě cestovního pasu a výplatních pásek. Následně byla žalovanému prostřednictvím e-mailu zaslána smlouva a žalovaný tuto smlouvu podepsal zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu, jenž mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z žalovaným uváděného měsíčního příjmu, jehož výši si ověřil výplatními páskami a co se týče výdajů, zde vycházel z údajů Českého statistického úřadu o výši měsíčních průměrných výdajů na člena domácnosti. Po odečtení takto zjištěných výdajů od ověřených příjmů žalovaného dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru o schopnosti žalovaného hradit úvěr. Dále právní předchůdce žalobkyně nahlédl do veřejně přístupných rejstříků a evidencí vedených státními orgány, konkrétně do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí, v nichž nenašel o osobě žalovaného negativní záznam. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla poté postoupena na žalobkyni, což byla žalovanému oznámeno. Vedle dlužné jistiny požaduje žalobkyně po žalovaném úhradu úroku ve výši 9 % ročně z této jistiny od 10. 9. 2018 do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného požaduje také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za období od 1. 10. 2018 do dne podání žaloby, kterou žalobkyně požaduje vzhledem k tomu, že celková výše smluvních pokut nesmí přesahovat součin 0,5 a celkové dlužné částky, ve výši 2 500 Kč a konečně také zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 10. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 540 Kč. Tato smlouva pak byla v souladu s článkem VII. smlouvy uzavřena shora uvedeným způsobem, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena dle kopie cestovního pasu, kterou žalobkyně doložila. Nedílnou součástí smlouvy bylo mimo jiné též Vysvětlení předsmluvních informací a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle doloženého potvrzení o platbě zadal právní předchůdce žalobkyně dne 10. 9. 2018 příkaz k úhradě částky 5 000 Kč ze svého účtu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. 4. Žalobkyně dále doložila výplatní pásku žalovaného za měsíc květen 2018, z níž plyne, že výše superhrubé mzdy žalovaného za tento měsíc činila 47 192 Kč, výplatní pásku žalovaného za měsíc červen 2018, z níž plyne, že výše superhrubé mzdy žalovaného za tento měsíc činila 120 211 Kč a výplatní pásku žalovaného za měsíc červenec 2018, z níž plyne, že výše superhrubé mzdy žalovaného za tento měsíc činila 120 802 Kč. Na této výplatní pásce byla pak v poli označeném jako„ exekuce“ uvedena částka 20 471 Kč. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne 25. 9. 2020 byl žalovaný upozorněn, že má poslední možnost uhradit dlužnou částku, a to do 9. 10. 2020 s tím, že v opačném případě proti němu může být zahájeno soudní řízení. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala připojenou dodejkou. 6. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 8. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7„ k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 9. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně a zadání unikátního SMS kódu v tomto rozhraní. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba. 11. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření z