22 C 251/2020-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 450 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jež měly být ze strany žalovaného uhrazeny společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 550 Kč ve splátkách po 443 Kč, z nichž první měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Celkově se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 26 550 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že při hodnocení aktuální finanční situace žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným v Evidenční kartě klienta, přičemž tyto informace prověřila prostřednictvím žalovaným doložených dokumentů zaznamenaných v Evidenční kartě. Dále provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra. Konečně vycházela rovněž z hodnocení lokality bydliště žalovaného a z hodnocení lokality zdrojů příjmu žalovaného na podkladě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas neplatil, v důsledku čehož se stal celý úvěr splatným. Celkem pak žalovaný uhradil částku 8 100 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen zažalovanou částku. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení, a to od 24. 11. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku společně s úrokem ve výši 5 250 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 300 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 442,50 Kč, z nichž první byla splatná dne 7. 10. 2017. 4. Žalobkyně dále doložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční kartu klienta podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán s čistou měsíční mzdou 16 000 Kč, což mělo být ověřeno prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Žalovaný měl bydlet v nájmu, jehož výše měla činit 5 000 Kč měsíčně a dále měl za energie platit částku 3 000 Kč měsíčně, což mělo být ověřeno prostřednictvím nájemní smlouvy a dokladu SIPO. Konečně byla v sekci výdajů v kolonce„ Jiné“ uvedena částka 3 000 Kč. 5. Z doloženého dokumentu označeného jako„ Informace o smlouvě“ je pak zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 8 100 Kč. 6. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 1. 2020, ve které mu byla poskytnuta lhůta k úhradě do sedmi dnů od doručení a jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím archem z téhož dne. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 15. Podle § 573 občanského zákoníku, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem za zpracování a doručení a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných týdenních splátkách. 18. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmů žalovaného, ty měly být údajně ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu a pokud jde o náklady žalovaného spojené s bydlením, ty měly být údajně ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Tyto doklady však žalobkyně nedoložila, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, pak nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 19. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost re