4 C 191/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 53 181,87 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 58 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnila a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 53 181,87 Kč, úroku ve výši 3 176,02 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 5 298,92 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o neúčelovém úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 58 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroků a poplatků v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 909 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky [právnická osoba] pro spotřebitelské úvěry. Žalované byly dále poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Strany si ve smlouvě a obchodních podmínkách sjednaly, že v případě prodlení s placením úvěru je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z úvěru za splatné a pro případ prodlení byl sjednán poplatek za zaslání upomínky 300 Kč a poplatek za zaslání výzvy 500 Kč (žádost o poskytnutí úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu č. [bankovní účet], obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry). 4. Žalovaná dle výpisu z účtu čerpala úvěr ve výši 58 000 Kč dne [datum] a dle výpisu z úvěrového účtu se dostala trvale do prodlení se splácením úvěru v červenci 2019. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru výzvou ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] pak využila žalobkyně své oprávnění, úvěr ke dni [datum] zesplatnila a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Ke dni [datum] se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 53 181,87 Kč, úroku ve výši 3 176,02 Kč a úroku z prodlení ve výši 5 298,92 Kč. 5. Dle výpisu z běžného účtu žalované za 8 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru představoval měsíční příjem žalované 19 641 Kč, výdaje 18 667 Kč a disponibilní zůstatek pak 974 Kč. 6. Předžalobní výzva byla žalované zaslána (předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně ověřila. 14. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 58 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaná zavázala hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaná však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácela. Žalobkyně tedy od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal v souladu s obchodními podmínkami zůstatek úvěru splatný. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, vznikl žalobkyni vedle nároku na smluvní úrok rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 050,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 128 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 181,87 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 242,80 Kč.