4 C 224/2021-82 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 636,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 18 419,99 Kč, poplatků ve výši 1 216,87 Kč, úroku ve výši 2 701, 038 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 1 573,19 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o neúčelovém úvěru [číslo], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků a poplatků v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 402 Kč do [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 10,90 % ročně, poplatek za vedení účtu ve výši 69 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky [právnická osoba] pro spotřebitelské úvěry. Žalovanému byly dále poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Strany si ve smlouvě a obchodních podmínkách sjednaly, že v případě prodlení s placením úvěru je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z úvěru za splatné a pro případ prodlení byl sjednán poplatek za zaslání upomínky 300 Kč a poplatek za zaslání výzvy 500 Kč (žádost o poskytnutí úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], záznam o podpisu klienta, výpis z účtu č. [bankovní účet], obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, sazebník poplatků účinný k [datum]). Žalovaný dle výpisu z účtu čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč dne [datum] a dle výpisu z úvěrového účtu se dostal trvale do prodlení se splácením úvěru v prosinci 2019. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkou ze dne [datum] a četnými výzvami, poslední ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] pak využila žalobkyně své oprávnění, úvěr ke dni [datum] zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni [datum] se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 18 419,99 Kč, úroku ve výši 2 701,03 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 573,19 Kč a poplatku ve výši 1 216,87 Kč. 4. Dle schvalovacího protokolu a výpisu z běžného účtu žalovaného za 8 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru představoval měsíční příjem žalovaného 23 829 Kč, výdaje 20 213 Kč a disponibilní zůstatek pak 3 616 Kč. 5. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek z téhož dne). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně ověřila. 13. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel. Žalobkyně tedy od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal v souladu s obchodními podmínkami zůstatek úvěru splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, vznikl žalobkyni vedle nároku na smluvní úrok rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 636,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovéhoto typového návrhu u Okresního soudu v Hodoníně je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti (srovnej návrh ve věci vedené pod sp. zn. 4C 191/2021, EPR 43551/2021).