5 C 92/2021-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 86 741,12 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o uznání dluhu ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum]. Žalovaný uznal svůj dluh co důvodu i výše 139 241,12 Kč a zavázal se jej uhradit celkem v 83 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 52 500 Kč. Jelikož se počínaje 25. splátkou ocitl v prodlení, žalobkyně v souladu se svým smluvním oprávněním zesplatnila k datnu 27. 7. 2020 celý dluh. Žalobkyně následně doplnila, že předmětný dluh vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy žalovaný dostal do dispozice automobil v celkové hodnotě 259 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit 48 měsíčními splátkami po 5 508 Kč. Žalovaný takto sjednané splátky nehradil řádně a včas tak, jak se smluvně zavázal, a proto původní věřitelka dne 25. 1. 2011 od úvěrové smlouvy odstoupila. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] dohodu o uznání a zaplacení dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 139 241,12 Kč (127 495,68 Kč tvořila jistina a 11 745,44 Kč úroky z prodlení), vzniklý z titulu smlouvy o úvěru [číslo], kterou uzavřela s žalovaným dne [datum] její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této úvěrové smlouvy žalovaný obdržel od původní věřitelky finanční prostředky ve výši 129 000 Kč za účelem koupě automobilu u prodávajícího [právnická osoba] Tyto se zavázal splácet ve splátkách po 5 508 Kč měsíčně. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou svých závazků, původní věřitelka od smlouvy odstoupila dne [datum]. Žalovaný se ve splátkové dohodě ze dne [datum] zavázal uhradit dlužnou částku v 37 měsíčních splátkách po 4 000 Kč (poslední splátka činila 888,48 Kč). V případě prodlení dlužníka se zaplacením jakékoliv splátky se dluh stává okamžitě splatným a věřitel má právo odstoupit od splátkové dohody. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] se strany dohodly na změně splátkového kalendáře a to tak, že dlužná částka bude uhrazena v celkem 83 splátkách po 2 000 Kč (s výjimkou 1. a 2. splátky ve výši 4 000 Kč, 6. splátky ve výši 1 000 Kč a poslední 83. splátky ve výši 1 029,19 Kč). Poslední splátka měla být uhrazena dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky, a to s účinností k [datum], informován dopisem ze dne 6. 12. 2011. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 87 741,12 Kč vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2020, odeslanou žalovanému následujícího dne. 4. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru i dohodu o uznání dluhu se posuzované právní poměry řídí zákonem obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. (dále jen„ obch. zák.“) a občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 558 obč. zák., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena výše uvedená splátková dohoda, ve znění jejího dodatku [číslo]. Žalovaný takto uznal vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 139 241,12 Kč vzniklý z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne [datum] společnost [právnická osoba], právní předchůdkyně žalobkyně. Závazek z předložené úvěrové smlouvy lze ztotožnit se závazkem, který žalovaný uznal, a lze tak zcela jednoznačně dovodit, jaký konkrétní závazek žalovaný uznal a jaký byl právní důvod jeho vzniku. Uznáním dluhu se zde uplatnila vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka pak v řízení nebyla ze strany žalovaného nikterak zpochybněna či vyvrácena. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 52 500 Kč, proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 86 741,12 Kč je důvodný. S ohledem na prodlení žalovaného je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který požadovala od prvního dne prodlení s úhradou poslední splátky, tj. od [datum], v zákonné výši 8,25 % ročně z celé dlužné částky. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 6. Soud pro úplnost poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a současně před uplynutím transpoziční lhůty pro provedení směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud se proto ani z úřední povinnosti nezabýval tím, zda a jak původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že v rozhodné době právní úprava uvedenou povinnost poskytovatele úvěru vůbec neupravovala (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 513/2010 nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Takovou povinnost pak neměla ani sama žalobkyně v době sjednání dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři (uznáním dluhu nebyl založen nový právní poměr, ale toliko utvrzen poměr existující již od r. 2008), neboť ji nelze vyvodit ani z přechodných ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 470 Kč a nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé - žaloba) a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu částku 4 580 Kč a podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu 2 290 Kč. Dále náklady řízení představuje náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč. Dohromady tedy přiznal soud žalobkyni (včetně 21% DPH z odměny a náhrad advokáta) náhradu nákladů řízení ve výši 18 413,50 Kč.