6 C 152/2021-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 8 632,56 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky včetně úroku ve výši 5 330 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž za účelem ověření těchto údajů si vyžádala její výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku řádně nesplácela, uhradila pouze 3 200 Kč a zůstala tak dlužna 5 389,45 Kč na jistině a 3 243,11 Kč na úroku a poplatcích. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 389,45 Kč od [datum] do zaplacení, který za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 1 823,09 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 5 389,45 Kč od [datum] do zaplacení, který za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 718,90 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] podepsána smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 932 Kč, poplatkem ve výši 2 194 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 204 Kč (celkem 5 330 Kč) žalobkyni vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Dle tabulky umoření uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně celkem částku 3 200 Kč. 4. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne [datum] podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná s příjmy 7 600 Kč a ostatními příjmy domácnosti 20 000 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl zaškrtnut„ výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky [datum]“. Žalovaná měla bydlet v nájmu s počtem 1 vyživované osoby. V kolonce„ odhadované měsíční výdaje“ byla uvedena částka 4 500 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalované odeslán dle podacího lístku [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne [datum]. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 7 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnila, když uhradil celkem pouze částku 3 200 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalované, tak dle údajů uvedených v zákaznické kartě měla být informace o příjmu žalované ověřena prostřednictvím výměru, který žalobkyně nedoložila. Žalobkyně rovněž nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropskéh