6 C 209/2021-156 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 150 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě níž bylo žalovanému umožněno přečerpání osobního účtu až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatků ve výši 1 150 Kč, úroku ve výši 5 541,91 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1 943,13 Kč za dobu [datum] do [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 17,9 % p. a. z jistiny a poplatků od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % z jistiny a poplatků od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav. 4. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou povoleného přečerpání osobního účtu až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 17,9 % ročně. Splácení se přitom uskutečňovalo dle čl. II. bodu 8 smlouvy o úvěru tím, jak žalovaný nakládal s prostředky na účtu. Žalovaný byl dále povinen hradit ceny za služby poskytované v souvislosti s úvěrem, přičemž výše poplatku za upomínku byla stanovena částkou 300 Kč a výše poplatku za výzvu částkou 500 Kč. Dle bodu čl. II. bodu 9 smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen splatit dluh nejméně jednou v období 6 měsíců. Dle čl. II. bodu 7 smlouvy o úvěru pak v případě prodlení žalovaného jej mohla banka vyzvat k úhradě do 30 dní s tím, že jinak bude úvěr zesplatněn. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků a podmínky kontokorentu. 5. Žalovaný dle výpisu úvěr postupně čerpal, ale dostal se dle výpočtu dluhu a historie splátek trvale do prodlení se splácením úvěru. Ke dni [datum] se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 5 313,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 834,34 Kč a poplatku ve výši 1 150 Kč. 6. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru výzvami ze dne [datum] a 6. 5 2019. Dopisem ze dne [datum] využila žalobkyně své oprávnění a úvěr ke dni [datum], po předchozím zaslání upozornění na nedodržení podmínek kontokorentu ze dne [datum], zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. 8. Dle žádosti o úvěr a schvalovacího protokolu představoval měsíční příjem žalovaného 12 000 Kč, výdaje 7 894 Kč a disponibilní zůstatek 4 106 Kč. Dle interních informací byla provedena lustrace v registru CEE a ISIR. 9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně ověřila. 16. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splácet řádně a včas způsobem uvedeným ve smlouvě a splatit jej vždy každých 6 měsíců a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel, čímž se stal zůstatek úvěru dle smluvních podmínek splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, žalobkyni vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Soud má zároveň za to, že žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 298 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 150 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti.