10 C 234/2020-93 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 682,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou s žalovaným dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný v den uzavření smlouvy obdržel v hotovosti finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, které se zavázal splatit formou 60 týdenních splátek ve výši 436 Kč, a které v sobě vedle jistiny obsahovaly úrok ve výši 2 413 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 166 Kč a poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 550 Kč. Tuto svoji povinnost si však žalovaný neplnil, když na svůj dluh uhradil jen 2 500 Kč, a ocitl se v prodlení. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 12 906,52 Kč a na poplatku 6 775,58 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 179,82 Kč za období od 25. 1. 2018 do 24. 6. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 023,85 Kč za období od 24. 7. 2017 do 24. 6. 2019 a dále úroků ve výši 28 % ročně a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to vždy z částky 12 906,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. 2. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2021, č. j. 10 C 234/2020-29, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 553,1 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 553,1 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení (I. výrok). V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 129 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 023,85 Kč, kapitalizovaný úrok 5 179,82 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 12 906,52 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 906,52 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 353,42 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (II. výrok). O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (III. výrok). Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost dostatečně ověřit úvěruschopnost žalovaného a následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyni tak bylo přiznáno pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 553,10 Kč„ představující rozdíl mezi částkou, která žalovanému byla poskytnuta ve výši 14 000 Kč a kterou vrátil 6 446,9 Kč (26 129 Kč - 19 682,10 Kč)“. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 38 Co 59/2021-54, ve spojení s opravným usnesením ze dne 1. 10. 2021 č. j. 38 Co 59/2021-78, rozsudek soudu prvního stupně v části napadeného výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 946,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení a dále v napadeném výroku III., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal za opodstatněné námitky žalobkyně uvedené v jejím odvolání, že z rozhodnutí soudu prvního stupně nelze dovodit, na základě jakých důkazů či úvah dospěl k závěru, že žalovaný (v rozporu s tvrzením žalobkyně a jí předloženými důkazy, že na nárok žalobkyně bylo uhrazeno 2 500 Kč), uhradil na poskytnutou jistinu částku 6 446,90 Kč, když takový závěr z obsahu spisu nevyplývá. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po dobu celého řízení zůstal vůči soudu nečinným. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud po vrácení věci krajským soudem vyšel z toho, že žalobkyně svým odvoláním nebrojila proti právnímu posouzení věci, pokud jde o závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce a důvodnosti části nároku žalobkyně ve výši 7 553,1 Kč coby bezdůvodného obohacení. Výrok I. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 1. 2021, č. j. 10 C 234/2020-29 tak dne 17. 2. 2021 nabyl právní moci. 6. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy byla žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka 14 000 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 2 500 Kč (dne 12. 12. 2016 částku 1 000 Kč, dne 19. 3. 2017 částku 500 Kč a dne 2. 8. 2017 částku 1 000 Kč). Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020, odeslané žalovanému následujícího dne, plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu nejpozději do 19. 3. 2020. 7. Výše uvedené skutečnosti vedou soud k závěru, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce byl žalovaný povinen z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vrátit žalobkyni částku 14 000 Kč, přičemž žalovaný ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně zaplatil dosud pouze částku 2 500 Kč (žalobkyni po postoupení pohledávky neuhradil již ničeho). Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni částku 11 500 Kč. Jelikož žalobkyni již byla pravomocným rozsudkem přiznána částka 7 553,10 Kč, žalovaný je povinen doplatit žalobkyni částku 3 946,90 Kč představující zbytek dlužné, dosud neuhrazené a soudem nepřiznané, jistiny, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 8. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v požadované výši 8,05 % ročně z částky 3 946,90 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení. Počátek prodlení se odvíjí od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky (včetně úroků a úroků z prodlení), které žalobkyně požadovala, a které jí byly i s přihlédnutím k již pravomocnému I. výroku rozsudku ze dne 18. 1. 2021, č. j. 10 C 234/2020-29, k datu vyhlášení tohoto rozsudku (30. 3. 2022) přiznány. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.