13 C 114/2022-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 10 820,42 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalovanou uzavřela dne 10. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla nově sjednána splatnost na den 10. 4. 2020 a také zde byla provedena rekapitulace dlužné částky s ohledem na dosavadní plnění žalované; nová výše jistiny tak činila 5 999,71 Kč a poplatky za úvěr byly poníženy na částku 2 739 Kč. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zaslala smlouvu na e-mail žalované a žalovaná tuto smlouvu následně podepsala prostřednictvím jedinečného autorizačního kódu zaslaného jí ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na její mobilní telefon. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas a ode dne 11. 4. 2020 se ocitla v prodlení s úhradou částky 8 738,71 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požadovala vedle dlužné jistiny ve výši 5 999,71 Kč a poplatku ve výši 2 739 Kč ještě zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 581,71 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku vyčísleného za období od 11. 4. 2020 do 7. 7. 2020 ve výši 514,83 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a s ohledem na prodlení žalované také kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného za období od 11. 4. 2020 do 29. 6. 2021 ve výši 729,83 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 17. 7. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřila právní předchůdkyně žalobkyně, a to na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla číslo svého občanského průkazu a další údaje včetně požadované částky úvěru, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Dle těchto údajů žalované zbývalo na úhradu případných ostatních závazků měsíčně 10 349 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak shledala žalovanou způsobilou splácet úvěr ve výši 6 000 Kč. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 500 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že žádá o schválení splátkového kalendáře ve výši 1 000 Kč měsíčně. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] byla dne 10. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 177,53 Kč a poplatkem za sjednání úvěru, který měl v případě, že dojde ke splacení úvěru v dohodnuté lhůtě, tj. do 11. 3. 2020, činit 1 280,74 Kč a v opačném případě měl činit 2 561,47 Kč. Tato smlouva byla v souladu s článkem IV.3. smlouvy uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. Dle doloženého potvrzení o provedené platbě byla dne 10. 2. 2020 z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána na účet uvedený ve smlouvě částka 6 000 Kč. Skutečnost, že se jednalo o účet žalované, dokládá výpis z účtu žalobkyně, z něhož je zřejmé, že dne 14. 1. 2020 (tedy pravděpodobně před uzavřením dřívější smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) byla z tohoto účtu na účet žalobkyně zaslána verifikační platba v částce 1 Kč, přičemž žalovaná zde byla uvedena jako majitelka předmětného účtu. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, dále poplatky za upomínky a další náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalobkyně k této smlouvě dále doložila rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dne 11. 3. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dodatek ke smlouvě o úvěru, v němž byla s ohledem na dosud učiněné platby žalované vyčíslena aktuální výše nesplacené jistiny na částku 5 999,71 Kč a aktuální výše nesplacených nákladů na úvěr na částku 1 458,27 Kč. Žalovaná v dodatku prohlásila, že má zájem ke dni jeho uzavření splatit poplatek za prodloužení ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč. Dále bylo v dodatku sjednáno, že pokud žalovaná uhradí uvedené platby za prodloužení, bude stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na den 10. 4. 2020. Platby za prodloužení měla žalovaná zaplatit do 72 hodin od okamžiku uzavření dodatku. 5. K úhradě neuhrazené jistiny, aktuálních smluvních pokut a poplatků měla být žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 30. 4. 2020. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to za úplatu, jak dokládá dohoda o úplatě ze dne 13. 7. 2021 a doložené potvrzení o zaplacení úplaty. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 30. 7. 2021, jímž byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 3. 8. 2021. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána rovněž předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021, jejíž odeslání žalobkyně opět prokázala podacím archem ze dne 20. 10. 2021. 6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo] plyne, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] [jméno] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem 13 759 Kč. Stran výdajů žalovaná v žádosti uvedla, že nemá povinnost splácet hypotéku ani bankovní či nebankovní úvěry; náklady na bydlení jsou zde vyčísleny částkou 0 Kč. Pouze do kolonky ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka apod.) žalovaná uvedla částku 3 410 Kč. 7. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Předmětná smlouva pak měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021)„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 10. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním jedinečného autorizačního kódu v chráněném webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost