13 C 226/2021-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 47 352,31 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne [datum]„ smlouvu o půjčce na kliknutí“ a na základě této smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky společně s úrokem ve výši 20,90 % ročně a dalšími poplatky splatit v pravidelných měsíčních splátkách. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že nebyla účastníkem této smlouvy, tudíž nezná konkrétní okolnosti předcházející jejímu uzavření a navrhla, aby soud vyzval ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného jejího právního předchůdce. Právní předchůdce žalobkyně k následnému dotazu soudu sdělil, že vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z průměrných obratů na účtu žalovaného za období čtyř měsíců předcházejících uzavření smlouvy a z porovnání příjmů žalovaného s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat Českého statistického úřadu. Provedl rovněž kontrolu žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku apod., z nichž nebyly zjištěny žádné další závazky žalovaného. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 10. 3. 2020. Zažalovaná částka pak sestává z dlužné jistiny ve výši 46 519,31 Kč a z poplatků ve výši 833 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným úrokem ve výši 6 764,99 Kč, úrokem ve výši 20,90 % ročně z částky 46 519,31 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 203,25 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 519,31 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listin předložených žalobkyní má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla na žádost žalovaného uzavřena„ [anonymizováno 5 slov]“ [číslo], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 20,90 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 1 075,89 Kč. K uzavření smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen certifikačním kódem, a to poté, co žalovaný převzal kódy k přihlášení ke svému účtu, které měly být následně využívány společně s mobilním elektronickým klíčem SMS, jak je zřejmé z doloženého protokolu podepsaného žalovaným. O akceptaci žádosti o úvěr byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobkyně informován dopisem ze dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně a Ceník produktů a služeb. 4. Právní předchůdce žalobkyně dále doložil výpisy z účtu žalovaného za období od 6. 9. 2017 do 31. 12. 2017, na nichž jsou viditelné pravidelné částky zasílané na tento účet ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] označené jako výplata, záloha na výplatu nebo doplatek výplaty. 5. Dle doloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného žalovaný uhradil v souvislosti s poskytnutým úvěrem právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku 19 341,21 Kč. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu shora uvedené smlouvy postoupena na [právnická osoba], [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 5. 2020, a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2020, který byl dle doloženého seznamu odeslán téhož dne a v němž byl žalovaný zároveň vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Dále byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2020. 7. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Předmětná smlouva o úvěru pak měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021):„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 10. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný elektronický podpis tvořený zadáním jedinečného certifikačního kódu v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měl na základě přidělených kódů přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 ICm 4495/2014 ze dne 28. 1. 2016 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně 33 Icm 547/2016 ze dne 5. 6. 2017). 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil