13 C 304/2021-51 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 252 745,67 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 7. 2019 smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 277 200 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 6,90 % ročně a poplatky dle sazebníku v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 3 765,49 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Porovnávala přitom výši pravidelného měsíčního příjmu žalovaného a případné náklady žalovaného na běžný život oproti výši úvěrové splátky. Provedla rovněž lustraci žalovaného v bankovním registru dlužníků a v insolvenčním rejstříku. Jelikož poskytla žalovanému úvěr v rámci refinancování, vycházela z toho, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána původním věřitelem. Žalovaný však své povinnosti hradit splátky řádně a včas nedostál a dostal se do prodlení s úhradou splátek, které ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, v důsledku čehož došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy a k zesplatnění úvěru ke dni 21. 1. 2020. Ke dni zesplatnění úvěru zůstal žalovaný žalobkyni dlužen 272 844,33 Kč na jistině, 6 437,34 Kč na úroku vypočteném z neuhrazených splátek splatných ke dni zesplatnění a 200 Kč na poplatcích. Následné úhrady žalovaného ze dne 25. 2. 2020 a 30. 7. 2020 ve výši 11 640 Kč a 15 096 Kč byly započteny primárně na kapitalizovaný úrok a dlužné poplatky a teprve poté na jistinu, smluvní úrok naběhlý po zesplatnění a nakonec na úrok z prodlení naběhlý po zesplatnění. Dlužná částka ke dni podání žaloby tak činila 252 745,67 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroku ve výši 6,90 % ročně vždy z aktuální neuhrazené jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení a zákonného úroku z prodlení vždy z aktuální neuhrazené jistiny úvěru a poplatků od dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení. Žalovanému byl před podáním žaloby zaslán předžalobní pokus o smír, v němž byl vyzván, aby buďto uhradil dlužnou částku, nebo aby uzavřel s žalobkyní splátkovou dohodu, kdy podmínkou pro uzavření splátkové dohody bylo to, že žalovaný uhradí do tří dnů od obdržení dopisu první splátku. Žalovaný však na pokus o smír nereagoval. Žalobkyně pak vyjádřila výslovný nesouhlas s tím, aby bylo žalovanému umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách, neboť před podáním žaloby poskytla žalovanému dostatečně dlouhou dobu pro řešení situace. 2. V rámci podání ze dne 15. 12. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do částky 10 199 Kč s tím, že žalovaný dne 15. 6. 2021, tj. před podáním žaloby, uhradil na svůj dluh částku 5 499 Kč a ve dnech 22. 8. 2021 a 28. 9. 2021, tj. po podání žaloby, uhradil na svůj dluh částky 3 000 Kč a 1 700 Kč. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení částečně zastavil. 4. Žalovaný nepopřel, že žalobkyni nesplatil poskytnutý úvěr, namítl však, že část uskutečněných plateb nebyla žalobkyní zohledněna a dále namítl, že jeho majetkové a příjmové poměry mu neumožňují uhradit celou částku ihned. Do nepříznivé finanční situace se dostal v důsledku ztráty zaměstnání zapříčiněné pandemií koronaviru. Navrhl proto, aby mu bylo uloženo uhradit žalobkyni dlužnou částku v měsíčních splátkách po 5 500 Kč a náhradu nákladů řízení v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. 5. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 9. 7. 2019 uzavřena„ Smlouva o hotovostním úvěru PŮJČKA Pro“ č. GNN [bankovní účet], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 277 200 Kč určené co do výše 260 367,52 Kč ke splacení závazku žalovaného u společnosti [právnická osoba] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit společně s úrokem ve výši 6,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 3 765,49 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Předmětné finanční prostředky měly být připsány na účet zřízený žalovanému na základě„ Smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno]“ uzavřené mezi účastníky téhož dne a dle doložené transakční historie byly dne 14. 7. 2019 na tento účet skutečně převedeny. Práva a povinnosti výslovně neupravené ve smlouvě se měly řídit Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno], které žalobkyně doložila. Žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle předloženého ceníku. 7. Žalobkyně doložila také Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným a Žádost o poskytnutí úvěru podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, měl bydlet ve vlastním domě a neměl mít žádné děti. Z doloženého výpisu z Bankovního registru klientských informací plyne, že žalovaný hradil před uzavřením smlouvy splátky dalších úvěrů ve výši 1 743 Kč měsíčně. 8. Dopisem ze dne 20. 12. 2019, jehož odeslání dne 27. 12. 2019 žalobkyně prokázala doloženou dodejkou, byl žalovaný vyzván k úhradě splatných pohledávek vzniklých z titulu úvěrové smlouvy s tím, že v opačném případě žalobkyně odstupuje od smlouvy z důvodu prodlení se splácením více než dvou splátek a bude požadovat vrácení dlužné částky včetně příslušenství. K úhradě veškerých aktuálně existujících pohledávek vzniklých v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 7. 2021, jejíž odeslání téhož dne prokázala žalobkyně podacím archem a v níž byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě do 10 dnů od doručení dopisu. 9. Z doložené historie transakcí je zřejmé, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr ke dni 30. 7. 2020 částku v celkové výši 34 650,14 Kč. 10. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o s spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je r