14 C 74/2020-97 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] – zahrady o výměře [anonymizováno] m² zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce]. Žalobkyně se na základě darovací smlouvy ze dne 6. 10. 1969 stala mimo jiné vlastnicí pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec], jehož součástí je dům [adresa] (dále jen„ pozemek s domem“). S tímto pozemkem přímo sousedí předmětný pozemek a jediný vstup na tento pozemek je právě z pozemku s domem žalobkyně. Dne 29. 12. 1930 bylo vydáno potvrzení, že předmětný pozemek (dříve p. [číslo]) byl [jméno] [příjmení] přidělen za účelem rozšíření dvorku domu [adresa] a v roce 1933 bylo vloženo vlastnické právo pro [jméno] [příjmení] podle rozhodnutí KS v Brně a rozhodnutí o přídělu Státního pozemkového úřadu. [jméno] [příjmení] následně ke dni 30. 7. 1930 prodala pozemek s domem manželům [příjmení], kteří dle usnesení č. [spisová značka] nadepsaného soudu nabyli také vlastnictví k pozemku p. [číslo] protože je tento pozemek sloučen s domem [adresa]. Právní předchůdci žalobkyně předmětný pozemek užívali od roku 1933 jako vlastnicky patřící k pozemku s domem, který byl v jejich vlastnictví a stejně tak činila od roku 1969 i žalobkyně. Žalobkyně má za to, že pozemek mimořádně vydržela, neboť zde existovaly již od 30. let minulého století jisté nejasnosti a nepřesnosti ohledně identifikace a označení předmětných nemovitostí a opakovaly se v 60. letech jak v rozhodnutí o dědictví po smrti [anonymizováno], tak v evidenci nemovitostí. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalovaný pozemek nabyl v průběhu tohoto řízení jako odúmrť po [jméno] [příjmení]. Nadepsaný soud usnesením [spisová značka] sice svolil, aby pozemek p. [číslo] byl připsán do vlastnictví manželů [příjmení], nicméně Státní pozemkový úřad odmítl zaknihovat parcelu přímo na manžele [příjmení], protože přidělované pozemky byly zaknihovány na původního přídělce. Následně pozemek zdědila [jméno] [příjmení], kdy na LV v rámci evidence nemovitostí byly nejdříve zapsány dům [adresa] na parc. č. st. [anonymizováno] a následně došlo k opravě na dům [adresa] na parc. č. st. [anonymizováno]. Také v darovací smlouvě byla chybně označena budova i pozemek a žalobkyně si ji sama upravila. Darovací smlouva je tak pro neurčitost neplatná. Pokud jde o vydržení, žalobkyně nebyla v dobré víře, chybí zde i právní důvod držby. Žalobkyně ani její právní předchůdci nepodnikli žádný krok k legalizaci svého vlastnictví. 3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. 4. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 20. 11. 2019 byla vlastníkem pozemku p. [číslo] [jméno] [příjmení], která dle úmrtního listu zemřela dne 16. 8. 1930 Kupní smlouvou ze dne 3. 7. 1930 prodala [jméno] [příjmení] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] chalupu [číslo] v [obec]. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 2. 4. 1931 bylo svoleno, aby manželům [příjmení] byl do vlastnictví připsán pozemek p.č. kat. [číslo], který [jméno] [příjmení] obdržela v souladu s potvrzením [stát. instituce] ze dne 30. 12. 1930, dle kterého byl pozemek p. [číslo] přidělen [jméno] [příjmení] v přídělovém řízení v roce 1927 z velkostatku [obec] [obec]. Dle sdělení státního pozemkového úřadu nebylo možno zaknihovat p. [číslo] přímo na [příjmení], protože přidělované pozemky jsou zaknihovány zásadně na původní přídělce. Dle knihovní vložky [číslo] bylo pro pozemek p. [číslo] vloženo vlastnické právo pro [jméno] [příjmení] dne 22. 2. 1933 podle usn. KS civilního v [obec] ze dne 20. 1. 1933 a rozhodnutí o přídělu státního pozemkového úřadu ze dne 16. 11. 1932. 5. Dle sdělení KÚ a polního náčrtu ze dne 16. 9. 1964 byl v 60. letech minulého století původní pozemek p. [číslo] přečíslován na p. [číslo]. 6. Dle knihovní vložky [anonymizováno] byl dne 14. 9. 1931 pozemek p. [číslo] s domem [číslo] přečíslován na p. [číslo] (viz též snímek mapy z pozemkového katastru). Dle náčrtu [číslo] ze dne 24. 4. 1963 stál dům [adresa] na p. [číslo] stejně tak dle polního náčrtu ze dne 16. 9. 1964, dle kterého byla p. [číslo] následně přečíslována na p. [číslo] sousední pozemek p. [číslo] přečíslován na p. [číslo]. Dle rozhodnutí státního notářství z 19. 4. 1968 č. [spisová značka] nabyla [jméno] [příjmení] dědictví po manželech [příjmení], a to p. [číslo] zvětšenou o p. [číslo] s domem [adresa] o výměře [výměra]. Podle tohoto rozhodnutí mělo být do KN zapsáno vlastnictví pro [jméno] [příjmení] k p. [číslo] s domem [adresa]. 7. Darovací smlouvou ze dne 6. 10. 1969, registrovanou státním notářstvím dne 29. 10. 1969 darovala [jméno] [příjmení] žalobkyni (viz též výpis z evidence nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]) pozemky st. pl. [číslo] (opraveno na [anonymizováno]) s domem [adresa] (opraveno na [anonymizováno]). Dle kopie darovací smlouvy reg. č. [anonymizováno] [číslo] nebyla v této darovací smlouvě provedena oprava p.č. 8. Žalobkyně vypověděla, že pozemek dostala od své babičky v roce 71 nebo tak nějak a zahradu p. [číslo] užívá minimálně od roku 75 s přesvědčením, že je zahrada její. 9. Dle usnesení nadepsaného soudu č.j. [číslo jednací] a výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] je vlastníkem pozemku p. [číslo] žalovaný. 10. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. Dle § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Dle § 134 o.z. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. 12. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1091 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 13. Soud nejprve zkoumal, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem. V souladu s ustálenou judikaturou se přitom za naléhavý právní zájem považuje situace, kdy by bez toho, aby soud určil, zda tu právní vztah nebo právo je či není, bylo ohroženo právo žalobkyně nebo pokud by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Soud má za to, že situace, kdy na žalovaného byly převedeny pozemky, u nichž je pochybnost, zda nejsou ve vlastnictví žalobkyně, svědčí o tom, že zde naléhavý právní zájem je, neboť kdyby soud neurčil, že tu právo je, bylo by právo žalobkyně ohroženo. V případech, kdy v katastru nemovitostí je zapsán jako vlastník nemovitosti někdo, u něhož je důvodná pochybnost, že vlastníkem nemovitých věcí je ve skutečnosti jiná osoba, která se domáhá tohoto určení, je naplněna podmínka naléhavého právního zájmu. Bez požadovaného určení by vlastnické právo žalobkyně, o jehož existenci je přesvědčena, nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí, a tedy nebylo by možné dosáhnout souladu mezi stavem právním a faktickým. Žaloba je tak s ohledem na uvedené v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. přípustná. 14. Protože k vydržení vlastnického práva žalobkyně mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). 15. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Účelem vydržení je uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním a umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá (vykonává faktické panství nad věcí, nakládá s věcí jako s vlastní) v dobré víře, že je jejím vlastníkem, přičemž tato dobrá víra je podle této úpravy dána„ se zřetelem ke všem okolnostem věci“; uvedené podmínky musí být splněny současně. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá i pozemek, jehož vlastnictví nenabyl. Pokud se nabyvatel nemovitostí chopí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva držby parcely, na kterou se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této parcely. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o exi