16 C 65/2021-72 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 377 063,59 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 11. 5. 2017 uzavřela žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 500 000 Kč, dluh se žalovaný zavázel splatit v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem 6,9 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 18. 1. 2021. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 373 901,53 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 18. 1. 2021 ve výši 10 964,66 Kč, smluvní poplatky 3 162,06 Kč, úrok z prodlení za dobu ke dni 29. 6. 2021 ve výši 9 216,73 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 384 866,19 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména jeho lustrací v interních a externích databázích dlužníků. Při výpočtu úvěruschopnosti bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení, výší splátek dosavadních závazků. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 11. 5. 2017 požádal o úvěr, uvedl výši příjmu ze zaměstnání 26 000 Kč měsíčně (z potvrzení o výši příjmu zjištěn průměr 29 860 Kč měsíčně), celkový čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 40 000 Kč měsíčně a sdělil, že bydlí v pronajatém domě/bytě, má jednu vyživovací povinnost, sdělil, že na nákladech bydlení hradí 65 %. Žalovaný měl závazek ve výši konsolidovaného nesplaceného úvěru a dále hradil další úvěry splátkami ve výši 3 410,61 Kč měsíčně. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ Konsolidace půjček“ ze dne 11. 5. 2017 bylo zjištěno, že banka [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč. Úvěr byl částečně použit účelově ke splacení jiného dluhu žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v souladu se smluvními podmínkami i s úrokem 6,9 % ročně v pravidelných 120 anuitních měsíčních splátkách ve výši 5 779,69 Kč a hradit měsíčně i sjednané pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet částkou ve výši 515 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit související poplatky (např. 600 Kč za zaslání upomínky atd.). Dle článku IV bodu 10,11 byla v případě prodlení žalovaného žalobkyně oprávněna učinit dluh splatným a ukončit smluvní vztah. Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, všeobecné produktové podmínky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, jaké poplatky si žalobkyně účtovala za poskytování souvisejících služeb. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 11. 5. 2017 ve výši 128 072,79 Kč a v rámci konsolidace bylo převedeno 371 927,21 Kč na původní dluh žalovaného, žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila, ke dni 3. 6. 2021 byl dluh žalovaného na jistině 373 901,53 Kč, na úroku 10 964,66 Kč a na smluvních poplatcích 3 162,06 Kč. Přípisem ze dne 20. 1. 2021 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dlužné částky ke dni 18. 1. 2021 z důvodu nehrazení stanovených splátek. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 30. 6. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 26 000 Kč měsíčně a současně byla vzata v úvahu i částka životního minima jednotlivce v roce 2017 ve výši 3 410 Kč měsíčně, pro druhou osobu v domácnosti 2 830 Kč měsíčně dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částka normativních nákladů na bydlení (asi 7 213 Kč měsíčně pro dvě osoby, z toho hradil žalovaný 65 %, tj. 4 689 Kč) dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, dosavadní splátky úvěrů 3 410,61 Kč měsíčně. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku a poplatek za uzavřené pojištění schopnosti splácet. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby a pojištění, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 45 877,5 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 15 083 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnou advokáta za zastupování účastníka dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění ve výši 24 550 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 9 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – žaloba, výzva k plnění - půlúkon) a náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Celkem tedy (včetně 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů) přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 45 877,50 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 8. 12. 2021, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.