20 C 147/2021-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 020 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobkyně“) dne [datum], a na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději 17. 6. 2016. Žalovaná částka představuje poskytnuté peněžité plnění ve výši 4 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 020 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že předmětná částka nebyla ze strany žalované uhrazena, domáhá se žalobkyně zaplacení i zákonných úroků z celé částky od 18. 6. 2018 soudní cestou. K úvěruschopnosti uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, CEE a BRKI. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud nařídil jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaná, ač byla řádně předvolána, k jednání se nedostavila ani nepožádala včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] podepsala dne [datum] s označenou žalovanou (podpis žalované chybí), ve které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a žalovaná je měl společnosti vrátit do 30 dnů. Poplatek za zápůjčku činil 1 020 Kč. Ke smlouvě byly předloženy všeobecné obchodní podmínky. Dále soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] na účet žalované částku 4 000 Kč, když variabilní symbol odpovídá rodnému číslu žalované. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil a vzal za prokázané, že předmětná pohledávka byla ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 2. 2. 2021, který jí byl téhož dne odeslán, když současně byla tímto vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. 6. V dané věci se jedná o nárok žalobkyně, vyplývající z jí tvrzeného spotřebitelského úvěru, kdy předchůdce žalobkyně měl, na základě smlouvy o zápůjčce, žalované poskytnout částku 4 000 Kč a žalovaná měla vrátit do třiceti dnů nejen poskytnutou částku, ale také poplatek ve výši 1 020 Kč. 7. Podřazením zjištěného skutkového stavu, pod shora citované zákonné ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. 8. Předtím než poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr, je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele a je docela nezbytné nahlédnutí do databází, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je to po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých, do veřejné sociální sítě narušených rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr, snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr, či jiné služby již dříve. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečným nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z. č. 110/2006 o existenčním a životním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (judikatura NS 33 Cdo 2178/2018). 1. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč, když žalovaná ničeho nevrátila. Dále bylo prokázáno, že k poskytnutí této finanční částky došlo na základě spotřebitelské smlouvy, smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně však řádně nezkoumal ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet předmětný úvěr, když neověřoval příjmovou ani výdajovou stránku. 1. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána, aby soudu doložila na základě jakých skutečností a jakých údajů, posuzovala schopnost žalované splácet předmětný úvěr, soudu nic k věci nedoložila a ani se nedostavila k jednání, když sice svou neúčast omluvila, avšak tímto nedostavením se k jednání se vzdala možnosti být dle § 118a o.s.ř. poučena a potřebě dotvrzení a doložení důkazů. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost stanovenou § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je tedy absolutně neplatná. 1. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 4 000 Kč, žalovaná nic z této částky nevrátila, a proto se dopustila bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., a je povinna žalobkyni tuto částku vrátit, a proto soud v této části vyhověl, když vyhověl i co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, avšak až od doručení výzvy k plnění, když datum doručení výzvy soud určil v souladu s domněnkou zakotvenou v § 573 o.z. a současně respektoval lhůtu k zaplacení stanovenou v oznámení o postoupení pohledávky v délce 3 dnů, tedy od 9. 2. 2021 je žalovaná v prodlení 1. Ve zbývající části žalobu zcela zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy, a proto nárok na jejich zaplacení žalobkyni nevznikl. 1. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, když žalobkyně byla úspěšná, co do požadavku na zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím (55%) a neúspěšná, co do 1 020 Kč s příslušenstvím (cca 2 214 Kč, jakožto kapitalizované úroky od 18. 6. 2016 do 8. 2. 2021), tj. 45 %, a proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladu řízení ve výši 10% z celku. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z odměny za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva) právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ vyhlášky“, tj. 3 x 200 Kč a ze tří paušálních náhrad po 100 Kč (srov. §14b odst. 2 vyhlášky), tj. 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, soud současně žalobkyni přiznal 21% DPH z částky 900 Kč (odměna + náhrada) ve výši 189 Kč. Celkové náklady tak činí 1 489 Kč, tedy soud žalobkyni přiznal 149 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů dle § 14b vyhlášky, neboť je soudu známo, že žalobkyně obdobné návrhy podává i v jiných věcech např. 20 C 221/2021, 20 C 223/2021 nebo 20 C 208/2021.