20 C 162/2021-44 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 304 045 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ [anonymizováno] půjčka“ [číslo] na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši 300 000 Kč, dluh se žalovaný zavázel splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem 14,7 % ročně, a to ve 120 měsíčních splátkách. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 23. 1. 2020. Následně byla na základě smlouvy ze dne [datum] pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 300 000 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 23. 1. 2020 ve výši 18 742,50 Kč, smluvní poplatky 4 045 Kč, úrok z prodlení za dobu ke dni 28. 1. 2021 ve výši 27 315,07 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 10 % ročně z částky 300 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, úroku 14,7 % ročně z částky 300 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména jeho lustrací v interních a externích databázích dlužníků. Při výpočtu úvěruschopnosti bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] požádal o úvěr, žalovaný sdělil výši příjmu ze zaměstnání 18 200 Kč měsíčně (potvrzení o výši příjmu), celkový čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč měsíčně a sdělil, že bydlí u rodičů. Neměl jiné závazky. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet„ [anonymizováno] půjčka“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami i s úrokem 14,7 % ročně v pravidelných 120 anuitních měsíčních splátkách ve výši 4 785,08 Kč a hradit měsíčně i sjednané pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet částkou ve výši 474 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit související poplatky (např. 600 Kč za zaslání upomínky atd.). Dle článku III. bodu 10,11 byla v případě prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně oprávněna učinit dluh splatným a ukončit smluvní vztah. Nedílnou součástí smlouvy byly základní [anonymizováno] podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, všeobecné [anonymizováno] podmínky. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, jaké poplatky si předchůdkyně žalobkyně účtovala za poskytování souvisejících služeb. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 20. 8. 2019 ve výši 300 000 Kč, žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, ke dni 25. 1. 2020 byl dluh žalovaného na jistině 300 000 Kč, na úroku 18 742,5 Kč, úroku z prodlení 27 315,07 Kč a na smluvních poplatcích 4 045 Kč. Přípisem ze dne 25. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění dlužné částky ke dni 23. 1. 2020 z důvodu nehrazení stanovených splátek. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 23. 2. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 5. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 18 200 Kč a současně byla vzata v úvahu i částka životního minima jednotlivce v roce 2019 ve výši 3 410 Kč měsíčně dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, normativních nákladů (asi 4 670 Kč měsíčně) dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanovuje, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit i související poplatky dle sazebníku a poplatek za uzavřené pojištění schopnosti splácet. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanovil, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s poplatky a s úrokem splatným. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku a poplatků za služby a pojištění, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 109,50 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12 162 Kč a dále náklady právního zastoupení, tj. odměnou advokáta za zastupování účastníka dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění ve výši 23 850 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 9 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu – žaloba, výzva k plnění - půlúkon) a náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky. Celkem tedy (včetně 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů) přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 109,50 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 15. 10. 2021, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.