20 C 223/2022-23 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 9 136 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný ve dnech 13. 5. 2019 (linka [anonymizováno] autobus), 23. 5. 2019 (linka [anonymizováno] tramvaj), 11. 2. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj), 12. 5. 2020 (linka [anonymizováno] autobus), 10. 6. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj) a dne 28. 7. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj) použil hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, přičemž se při přepravních kontrolách neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit za šest jízd bez platného jízdního dokladu jízdné ve výši 136 Kč (2 x 20 Kč a 4 x 24 Kč) a přirážku ve výši 9 000 Kč (6 x 1 500 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný se ve dnech 13. 5. 2019 (linka [anonymizováno] autobus), 23. 5. 2019 (linka [anonymizováno] tramvaj), 11. 2. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj), 12. 5. 2020 (linka [anonymizováno] autobus), 10. 6. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj) a dne 28. 7. 2020 (linka [anonymizováno] tramvaj) přepravoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (tramvaj, autobus), aniž se mohl přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. S žalovaným byly proto podle předloženého průkazu totožnosti sepsány dohody s cestujícím [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v nichž mu byla k nezaplacenému jízdnému v částce 20/ 24 Kč rovněž přiúčtována přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2022, která byla žalovanému odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smluvních podmínek za období od 16. 12. 2019 do 31. 3. 2020, dále za období od 1. 4. 2020 do 31. 12. 2020, z ceníku pro období od 1. 4. 2017 do 31. 12. 2019 a za období od 1. 1. 2020 a ze Smluvních přepravních podmínek soud zjistil, že cena jízdného v roce 2019 činila 20 Kč a v roce 2020 základní cena 24 Kč a dále soud zjistil, že přirážka k jízdnému při cestě bez jízdného činí 1 500 Kč. 4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu závazek k zaplacení jízdného za přepravu dopravci, jehož závazek pak spočívá v přepravě cestujícího do místa určení. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu. Podle § 7 odst. 6 této vyhlášky, nezakoupí-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se neprokázal jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout 1 500 Kč. 5. Podle § 2053 o. z, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Předložené listinné důkazy zhodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalovaný, přestože ve dnech 13. 5. 2019, 23. 5. 2019, 11. 2. 2020, 12. 5. 2020, 10. 6. 2020 a dne 28. 7. 2020 užila dopravní prostředek žalobkyně, neprokázala se při přepravní kontrole platným cestovním dokladem. Protože žalovaná v dohodě s cestujícím z téhož dne uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, uplatnila se zde ve smyslu § 2053 o. z. vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka nebyla v řízení žalovanou nikterak vyvrácena. Soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu a zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradila jízdné ve výši 20/ 24 Kč (2x20 a 2x 24) a přirážku ve výši 1 500 Kč, za celkem 6 jízd, celkem tedy 9 136 Kč. Nezaplacením peněžitého dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a proto žalobkyni vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného nastalo s ohledem na obsah dohody s cestujícím vždy k 16. dni po provedení přepravní kontroly. Na základě výše uvedeného soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 7. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z paušální náhrady dle § 151 odstavce 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Dle § 2 odst. 1 cit. vyhlášky pak náleží žalobci paušální odměna ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (návrh ve věci samé, výzva k plnění). Celkem tedy náklady žalobce činí 600 Kč.