20 C 286/2022-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen [příjmení] [jméno]). Žalobkyně uvedla, že za A) [příjmení] [jméno] s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které poskytl [příjmení] [jméno] žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s částkou 8 000 Kč (2 000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč). Žalovaný však uhradil pouze 1 400 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 16 600 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 600 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 175,63 Kč (úrok ve výši 20,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 13. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 478,96 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 13. 6. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, úroky ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 08.01.2022 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) [příjmení] [jméno] s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které poskytl [příjmení] [jméno] žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s částkou 16 000 Kč (4 000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč). Žalovaný však uhradil pouze 9 600 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 26 400 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 400 Kč), kapitalizované úroky ve výši 3 985,80 Kč (úrok ve výši 24,57 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 22. 3. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 338,33 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 22. 3. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022, úroky ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva je podepsána [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel 20 000 Kč a měl vrátit 36 000 Kč (4 000 Kč úrok, 4 000 Kč administrativní poplatek a 8 000 Kč hotovostní inkaso splátek). Úvěr byl poskytnut na 60 týdnů, s týdenní splátkou 600 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí v samostatné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem, rodiči, nemá žádné zápůjčky u [příjmení] [jméno], pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Příjem činí 15 700 Kč, výdaje 1 000 Kč jako příspěvek na bydlení, osobní výdaje 3 500 Kč, spoření 1 271 Kč měsíčně a měl k tomu předložit faktury za elektřinu, vodu a plyn, složenky prokazující příjmy a pracovní smlouvu. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva je podepsána [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel 10 000 Kč a měl vrátit 18 000 Kč (2 000 Kč úrok, 2 000 Kč administrativní poplatek a 4 000 Kč hotovostní inkaso splátek). Úvěr byl poskytnut na 60 týdnů, s týdenní splátkou 300 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí v samostatné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem, rodiči, má zápůjčky u [příjmení] [jméno] se splátkou 2 700 Kč měsíčně, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou. Příjem činí 14 104 Kč, 2 000 Kč jako brigáda v [anonymizováno], výdaje 1 000 Kč jako příspěvek na bydlení, osobní výdaje 3 800 Kč, spoření 483 Kč měsíčně, splátka úvěru 2 700 Kč, s tím, že nepředložil žádné dokumenty. 5. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 vyzván k uhrazení dlužné částky, a to nejpozději do 29. 4. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána dne 19. 4. 2022. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (str. [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022 a ve kterém byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“. 7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly podepsány dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smluv čerpal částky ve výši 20 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 16 000 Kč v 60týdenních splátkách a ve výši 10 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlou