20 C 290/2021-62 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 15 829,22 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]). Žalobkyně uvedla, že za A) [anonymizováno] s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl [anonymizováno] žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s částkou 7 233 Kč (1 431 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a poplatek za vedení a [anonymizováno] splácení ve výši 2 358 Kč). Žalovaný však uhradil pouze 3 318,05 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 11 265,85 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 224,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 513,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 482,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 6 482,70 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) [anonymizováno] s žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl [anonymizováno] žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s částkou 4 617 Kč (799 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 410 Kč a poplatek za vedení a [anonymizováno] splácení ve výši 1 408 Kč). Žalovaný však uhradil pouze 6 035,95 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částku 4 563,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 541,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 622,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 815,53 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 2 815,53 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 3. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 4 617 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí se spolubydlící, má základní vzdělání, důvodem půjčky jsou děti, když současně uvedl, že má 0 vyživovaných osob, jeho příjem činí 7 285 Kč a výdaje 3 500 Kč. Uvedl, že nemá účet, měl doložit výplatní pásky za období 12/ 2017 a 1-2/ 2018. Současně uvedl, že ostatní jeho příjmy činí 10 000 Kč, ačkoliv je zde uvedeno, že má jen jeden zdroj příjmů. 4. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 7 233 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 234 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí se spolubydlícím, má základní vzdělání, 0 vyživovaných osob, příjem činí 9 767 Kč, výdaje 3 800 Kč, z toho 1 000 Kč splátky. Nemá účet a měl doložit výplatní pásky za 4-5/ 2018. Současně je uvedeno, že ostatní příjmy žadatele činí 6 000 Kč, ačkoliv opětovně je uvedeno, že má pouze 1 zdroj příjmu. 5. Z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2017 - únor 2018 soud zjistil, že průměrná mzda žalovaného činila 7 285 Kč. 6. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil 6035,95 Kč a z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil 3 318,05 Kč. 7. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021, která mu byla odeslána téhož den. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek (č. [rok] a [číslo]) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které bylo žalovanému odesláno dne 25. 1. 2021 a ve kterém byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“. 9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly podepsány dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smluv čerpal částky ve výši 8 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 7 233 Kč v 60 týdenních splátkách a ve výši 6 000 Kč, kterou měl zaplatit společně s dalšími 4 617 Kč v 45 týdenních splátkách. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 11. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, n