20 C 61/2022-83 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 294,6 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem 16,9 % ročně a poplatky za služby spojené s vedením úvěru dle aktuálního ceníku. Žalovaná měla hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 500 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný. Žalovaná však úvěr neuhradila ani následně na základě výzvy k úhradě, a proto se žalobkyně domáhá nezaplacené jistiny ve výši 14 294,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 979,50 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 579,71 Kč, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 14 294,66 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 294,66 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky, když se současně dohodly na úrokové sazbě 16,9% ročně a způsobu splácení, a to ve výši 5% ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 500 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a ceník [anonymizována dvě slova]. 4. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 26. 7. 2017 do konce února 2020 soud zjistil, že žalovaná zpočátku hradila úvěr, když poslední splátku však uhradila v listopadu 2019, poté již nic. Současně z listiny Stav úvěru v minulosti soud zjistil, že za celé období žalovaná vyčerpala částku 51 089 Kč a uhradila 36 794,34 Kč, tedy zůstala dlužna 14 294,66 Kč. Dopisem ze dne 1. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 3 098 Kč, a to nejpozději do 4. 3. 2020. Žalobkyně z důvodu neuhrazení pohledávky dopisem ze dne 4. 3. 2020 zesplatnila ke dni 4. 3. 2020 celou pohledávku, když tento dopis byl žalované odeslán 9. 3. 2020. 5. Před uzavřením smlouvy, žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěrového produktu, ve kterém uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání je střední s maturitou a její příjem činí 15 230 Kč, když nemá žádné splátky úvěrů. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr a zjistila, že žalovaná má u žalobkyně otevřen jeden kontokorentní úvěr a jeden revolvingový, když revolvingový úvěr byl navýšen na požadovanou částku 20 000 Kč a celkové nové měsíční zatížení činilo 2 667 Kč. Z výpisu z osobního účtu soud zjistil, že žalovaná měla průměrný příjem okolo 15 500 Kč, když v rámci svého hospodaření využívala povolený kontokorent, ale kontokorent nepřečerpávala a vždy ho dorovnala, když většinou měla vyšší příjem než výdaje. 6. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 10. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 7. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splatit v intencích § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč a současně si strany spolu dohodly úrok ve výši 16,9 % ročně a uhradit sjednané poplatky za doplňující služby. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalované umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši, avšak žalovaná řádně poskytnuté peněžní prostředky nesplácela, a proto žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami učinila celý úvěr splatným. Jelikož žalovaná svůj dluh ani poté neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2020, soud žalobě vyhověl co do 14 294,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 979,50 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 579,71 Kč, s úrokem ve výši 16,90 % ročně z částky 14 294,66 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 294,66 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 13 505,17 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. b) vyhlášky ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak náklady řízení činí 2 252 Kč. Toto ustanovení bylo použito s ohledem na skutečnost, že v projednávané věci bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená pod sp. zn. 10 C 126/2020, 4 C 103/2021, 13 C 153/2021), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.