20 C 83/2022-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 900 Kč s tím, že se jedná o částku, kterou žalobkyně vynaložila v souvislosti s převozem žalovaného sanitním vozem na záchytnou stanici dne 8. 4. 2021 ze zdravotnického zařízení žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že žalovaný byl z důvodu intoxikace dne 8. 4. 2021 na základě příkazu ke zdravotnímu transportu dopraven ze zdravotnického zařízení žalobkyně do záchytné stanice [nemocnice] na [obec] Náklady na dopravu podle ceníku žalobkyně, faktury a účtu za dopravu činily 2 900 Kč (doprava 2 650 Kč včetně doprovodu sanitáře 250 Kč), na tuto částku byla vystavena žalovanému faktura [číslo] se splatností dne 20. 5. 2021. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 17. 12. 2021 upomenut o zaplacení uvedené částky. 4. Dle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 5. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 6. Předložené listinné důkazy hodnotil soud podle ust. § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku z titulu neuhrazených nákladů za jeho převoz do protialkoholní záchytné stanice ve výši 2 900 Kč. U žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu, vznikla mu tak povinnost k úhradě těchto nákladů podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a této své povinnosti nedostál. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil do data splatnosti daňového dokladu, dostal se dnem následujícím do prodlení s plněním svého závazku a žalobkyni vzniklo v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v platném znění právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lze konstatovat, že žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud zcela vyhověl. 7. Jelikož žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náklady za dva provedené úkony (žaloba, výzva) ve výši 200 Kč, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, když toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.