22 C 183/2021-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému na jeho účet finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se pak zavázal poskytnuté finanční prostředky právnímu předchůdci žalobkyně splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč nejpozději do 8. 11. 2016. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde byl žalovanému po řádně provedené registraci založen uživatelský účet. V průběhu registrace žalovaný vyplnil své osobní a kontaktní údaje a číslo účtu pro poukazování úvěrů. Následně žalovaný prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, kam zadal požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti, načež se mu zobrazil vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Znění smlouvy žalovaný posléze akceptoval vložením unikátního kódu a tuto smlouvu zaslal v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo okamžikem přijetí ze strany právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný však své povinnosti nedostál a poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně nesplatil. Pohledávka za žalovaný vzniklá z titulu předmětné smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala vedle dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ještě administrativní poplatek ve výši 2 094 Kč a s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou také kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 9. 11. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru do 1. 7. 2019 v částce 425,22 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 25. 7. 2019 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 4. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části požadovaného administrativního poplatku ve výši 494 Kč s tím, že tak činí po revizi žalovaných částek, neboť při podání žalobního návrhu došlo k administrativní chybě. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené tedy soud řízení co do části administrativního poplatku zastavil. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.“, soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 200 Kč nejpozději do 8. 11. 2016. V článku 5.2 bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalovaném náklady spojené s vymáháním dlužné částky v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou dlužné částky o více než pět dnů. Předmětné náklady byly stanoveny paušálně tím způsobem, že při odeslání první upomínky měla být žalovanému účtována částka 850 Kč, při odeslání druhé upomínky měla být žalovanému účtována částka 250 Kč, při odeslání třetí upomínky měla být žalovanému opět účtována částka 250 Kč a při odeslání čtvrté upomínky měla být žalovanému účtována rovněž částka 250 Kč. Dále byl počet zaslaných upomínek výslovně omezen tak, že právní předchůdce žalobkyně je oprávněn zaslat žalovanému maximálně jednu upomínku týdně a celkově maximálně čtyři upomínky. Tato smlouva pak byla v souladu s článkem 3. smlouvy uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle sdělení [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] byl žalovaný ke dni [datum] majitelem účtu uvedeného ve smlouvě a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 2 000 Kč od společnosti [právnická osoba] 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2019, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím archem ze dne 20. 8. 2019. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2020, k níž žalobkyně doložila rovněž podací arch ze dne 15. 9. 2020. 7. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Předmětná smlouva o úvěru pak byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat“ a s § 561 odst. občanského zákoníku, který stanoví, že„ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu účinný do 18. 9. 2016, dle jehož ustanovení § 2 písm. a) se rozumí„ elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.“ 10. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený zadáním unikátního kódu v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měl po provedené registraci přístup pouze žalovaný. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). 11. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti ze smlouvy dostál, když žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, avšak žalovaný nikoli, neboť poskytnuté finanční prostředky právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu předmětné smlouvy byla poté postoupena na žalobkyni a tak je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 12. Soud shledal jako oprávněný nárok žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru fakticky představujícího úrok, který byl sjednán v přiměřené výši. Požadavek žalobkyně na zaplacení„ administrativního poplatku“ představovaného součtem poplatků spojených se zasíláním upomínek shledal soud jako opodstatněný pouze z části. Je zjevné, že tento poplatek představuje paušalizované náklady spojené s uplatněním pohledávky, které v souladu s § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tvoří příslušenství pohledávky. Dle názoru soudu není vyloučeno, aby tyto náklady byly vyčísleny paušální částkou, jestliže je to mezi smluvními stranami výslovně dohodnuto. Vzhledem ke skutečnosti, že se však jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, je nezbytné, aby tyto náklady byly stanoveny v přiměřené výši a aby se jevily jako účelné. V opačném případě by se jednalo o ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, tak, jak s tím počítá § 1813 občanského zákoníku, přičemž taková ujednání jsou považována za zakázaná. V daném případě se soudu jeví při zohlednění personálního zajištění odeslání každé jednotlivé upomínky přiměřená výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 250 Kč za jednu upomínku. Je tudíž zřejmé, že požadované náklady ve výši 850 Kč za první odeslanou upomínku se soudu jeví jako nepřiměřené. Za účelně vynaložené lze přitom dle názoru soudu považovat náklady na odeslání prvních dvou upomínek. Jestliže ze strany žalovaného nedošlo k úhradě dlužné částky ani po zaslání dvou upomínek, nemohl právní předchůdce žalobkyně důvodně očekávat, že zaslání dalších dvou upomínek k úhradě dlužné částky povede. Nadto nelze opominout, že ze strany právního zástupce žalobkyně byla poté žalované