23 C 4/2022-29 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 610 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč bylo vyplaceno žalovanému a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele úvěru jako provize. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroků 21,05 % ročně. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 24. 8. 2021. Dlužná částka žalovaného se skládá ze zesplatněné jistiny ve výši 28 401 Kč, dlužných splátek úvěru ke dni zesplatnění ve výši 3 150 Kč (jistina 1 599 Kč, úrok 1 551 Kč), smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč), nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za 3 upomínky, smluvní pokuty za období od 25. 8. 2021 do 3. 10. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 31 551 Kč kapitalizované částkou 1 262 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení. Při posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr před uzavřením výše uvedené smlouvy žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 21 750 Kč měsíčně a jeho výdajů 7 400 Kč měsíčně na nájemní bydlení, které korigovala za pomoci normativních nákladů na nájemní bydlení 6 965 Kč měsíčně, životního minima jednotlivce 3 860 Kč. Současně bylo přihlédnuto k průměrným výdajům obyvatel stanovených ČSÚ. Žalovaný byl i lustrován v databázi centrální evidence exekucí, ISIR, a to s negativním výsledkem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka měl žalovaný průměrný čistý příjem ze zaměstnání 21 750 Kč měsíčně, v květnu 2021 mu bylo zasláno 22 176 Kč (dle výpisu z účtu). Bylo doloženo i vyúčtování mzdy žalovaného za duben 2021. V červnu 2021 mu dle výpisu z účtu přišla mzda 18 382 Kč. Žalovaný dále doložil smlouvu o nájmu bytu ze dne 30. 6. 2020, ze které bylo zjištěno, že měl pronajatý v [obec] byt 2+1, měsíčně bylo nájemné a platby za služby spojené s užíváním bytu 14 800 Kč. Z doloženého prohlášením bylo zjištěno, že žalovaný měl spolubydlící a každý z nich hradil měsíčně polovinu plateb, tj. 7 400 Kč. Byla provedena lustrace žalovaného v ISIR, v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Dále žalovaný ve smlouvě uvedl, že hradí výživné na základě rozhodnutí soudu 3 000 Kč měsíčně. 4. Výdaje žalovaného byly korigovány za pomoci statistických výdajů. Byla doložena statistika rodinných účtů, roční spotřební vydání jedné osoby za rok 2016 byly průměrně 194 111 Kč, dvoučlenné domácnosti 166 137 Kč, dále byly doloženy výdaje na konečnou spotřebu domácností dle účelu, ze kterých bylo zjištěno, za jaké útraty jsou částky domácnostmi vynakládány. Výše normativních nákladů na bydlení pro rok 2021 byla pro město nad 100 000 Kč na jednu osobu 6 965 Kč měsíčně, životní minium jednotlivce 3 860 Kč měsíčně. 5. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 18. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru zprostředkovaného zprostředkovatelem bude na účet zákazníka převedena částka ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele, jako jeho provize. Žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr 40 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 6. 2021. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 21,05 % ročně. Dle bodu IV. odst. 1 se úvěr stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou splátky či její části po dobu delší než dva měsíce. Dle bodu IV. odst. 2 písm. b), c), se žalovaný zavázal hradit smluvní pokutu za dobu prodlení 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru, dále se zavázal hradit smluvní pokutu do doby zesplatnění úvěru ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Dle bodu IV. odst. 4 měla žalobkyně v případě prodlení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání mimo jiné i na zaslanou upomínku po 100 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky. 6. Žalovanému byla poskytnuta tabulka umoření, dle které měl žalovaný dluh splácet. Žalovanému byl poskytnut i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dle potvrzení o provedení transakce byl úvěr 27 500 Kč žalovanému poskytnut dne 16. 6. 2021 a částka provize 2 500 Kč byla poskytnuta jako provize zprostředkovateli úvěru. Dle bonity smlouvy neuhradil žalovaný na dluh žádnou částku a zůstal tak žalobkyni dlužen 31 551 Kč. 7. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 30. 6. 2021 a 23. 7. 2021. Upomínky byly odeslány, což bylo zjištěno z čestných prohlášení zaměstnance žalobkyně, seznamu odeslaných upomínek, přehledu odeslaných dávek. Dopisem ze dne 24. 8. 2021 byl úvěr zesplatněn z důvodu nehrazení splátek řádně a včas a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč s tím, že jinak bude podána žaloba. 8. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 18. 5. 2021 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, když měla k dispozici kromě výpisu z registrů i vyúčtování mzdy žalovaného a částečný výpis z účtu, smlouvu o nájmu. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč (včetně provize zprostředkovatele 2 500 Kč). Žalovaný, který jednal jako spotřebitel, se zavázal úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši 21,05 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neuhradil žádnou splátku a dostal se proto do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky,“ zesplatnila celý zůstatek úvěru a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 30 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 1 551 Kč a úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo i na úhradu smluvní pokuty sjednané v souladu s § 2048 o. z., který stanoví, že„ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Žalobkyně tak má právo na pokutu ve výši 1 497 Kč (za 3 neuhrazené splátky po 499 Kč) a smluvní pokutu za období od 25. 8. 2021 do 3. 10. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 31 551 Kč kapitalizované částkou 1 262 Kč. Výše pokuty je přitom v souladu s § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení. V souvislosti s vymáháním dlužné částky žalobkyni vzniklo právo i na úhradu nákladů uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč za 3 zaslané upomínky, a to v souladu s § 513 o. z., který stanovuje, že„ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.“ S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšn