23 C 44/2021-93 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 169,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 3. 2017, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z jejích měsíčních příjmů (26 058 Kč), a výdajů (23 196,44 Kč), které byly zjištěny výpisy z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, platební kapacita žalované vypočtená systémem žalobkyně byla 2 861,56 Kč měsíčně. Zadluženost žalované byla zjišťována z výpisu z účtu a kvartálního souhrnného reportu z [anonymizováno]. Úvěruchopnost byla zjišťována i z interních hodnotících systémů žalobkyně a externích evidencí dlužníků – ISIR, databáze exekucí atd. Žalovaná se zavázal splácet úvěr 40 000 Kč spolu s úrokem 10,9 % ročně v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami, následně se však dostala opakovaně do prodlení a žalobkyně proto dne 15. 5. 2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá po žalované zaplacení vyčerpané jistiny 30 169,60 Kč, úroku ve výši 4 144,39 Kč (10,9 % ročně z jistiny za dobu od 15. 5. 2020 do 17. 3. 2021), zákonného úroku z prodlení 2 194,54 Kč (kapitalizovaného do 17. 3. 2021), úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 30 169,6 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 169,6 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Z žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 29. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru. Z dat o žádosti bylo dále zjištěno, že [anonymizováno] ([právnická osoba]) platební kapacita žalované byla zjištěna na 27 958 Kč. Příjmy a výdaje žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za měsíce od srpna 2016 do března 2017. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2017 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou úvěru ve výši 40 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroku 96 anuitními měsíčními splátkami po 624 Kč. V případě prodlení žalované byla žalobkyně oprávněna žalované adresovat výzvu k úhradě s tím, že pokud dluh do 30 dnů žalovaná nezaplatí, byla žalobkyně oprávněna dluh zesplatnit. Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Žalované byly poskytnuty i předsmluvní informace k [anonymizováno] spotřebitelskému úvěru včetně jejich vysvětlení, informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů. 4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že ke dni 29. 3. 2017 žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, následně se žalovaná dostala do prodlení, když nesplácela splátky řádně a včas. Ke dni 15. 5. 2021 zůstala žalobkyni dlužna na jistině 30 169,6 Kč a dále dlužila příslušenství pohledávky. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkou ze dne 20. 2. 2020. Dopisem ze dne 17. 5. 2020 žalobkyně informovala žalovanou, že využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 15. 5. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 3. 2021 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě svého dluhu. Soud neprovedl další předložené důkazy (žádost o změnu flexi, předsmluvní informace ke kreditní kartě), neboť byly k posouzení merita věci nadbytečné. 5. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 29. 3. 2017 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, když měla k dispozici kromě výpisu z registrů i účet žalované s přehledem pohybů peněžních prostředků. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě a smluvních podmínkách a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši 10,9 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala, avšak posléze se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky“, zesplatnila celý zůstatek úvěru a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 30 169,60 Kč, úrok v kapitalizované výši 4 144,39 Kč a úrok 10,9 % ročně z částky 30 169,6 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení. V důsledku prodlení žalované má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jednak za dobu k 17. 3. 2021 v kapitalizované výši 2 194,54 Kč a jednak ve výši 10 % ročně z částky 30 169,6 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 207 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 3 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 3 advokátního tarifu 500 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 30 169,6 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z 2 400 Kč, tj. 504 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Žalobkyně obdobný návrh podala např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 9/2021. Soud nepřiznal odměnu za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 5. 2021, neboť bylo učiněno z důvodu početní chyby žalobkyně a za doplnění žaloby ze dne 30. 9. 2021 a 17. 5. 2021, která měla být již součástí žaloby a tato podání tak byla neúčelná. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 111 Kč.