4 C 191/2022-123 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 122 961,66 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 10. 4. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 136 306 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 20. 12. 2018 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 122 961,66 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 26. 5. 2020 ve výši 14 189,76 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 122 961,66 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 10. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 125 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,8% z úvěrového rámce. Částka 17 250,93 Kč byla poskytnuta účelově na splacení dluhu ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet] a zbývající část jistiny byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 13,80 % p. a. Dle čl. 4 a 4.12 všeobecných úvěrových podmínek, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 4. 2017). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého závazku a byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě pohledávky (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 12. 2018, výpisy z úvěrového účtu č. 2018, 2018, 2018 a 2018). 4. Dle výpisu z úvěrového účtu č. 2017 ze dne 9. 5. 2017 čerpal žalovaný úvěr ve výši 17 250,93 Kč dne 10. 4. 2017 za účelem konsolidace a ve výši 107 749,07 Kč dne 10. 4. 2017. Dle platební historie čerpal žalovaný dále úvěr ve výši 3 000 Kč dne 18. 9. 2017, ve výši 3 331 Kč dne 18. 1. 2018, ve výši 2 505 Kč dne 12. 4. 2018 a ve výši 2 470 Kč dne 13. 7. 2018. Dle platební historie žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 46 855,41 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 11. 2. 2019. 5. Dle vyjádření žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem ve vlastním domě či bytě. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce ověřený potvrzením zaměstnavatele žalovaného činil 18 617 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil výši příjmu ze zaměstnání 16 119 Kč a záporný konečný zůstatek 14 596,61 Kč (za dobu 10/2016), výši příjmu ze zaměstnání 15 810 Kč a záporný konečný zůstatek 14 526,06 Kč (za dobu 11/2016), výši příjmu ze zaměstnání 24 416 Kč a záporný konečný zůstatek 14 649,13 Kč (za dobu 12/2016), výši příjmu ze zaměstnání 12 838 Kč a záporný konečný zůstatek 14 511,93 Kč (za dobu 1/ 2017), výši příjmu ze zaměstnání 17 713 Kč a záporný konečný zůstatek 14 696,20 Kč (za dobu 2/ 2017) a výši příjmu ze zaměstnání 19 521 Kč a záporný konečný zůstatek 14 643,08 Kč (za dobu 2/ 2017). 6. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy (předžalobní upomínka ze dne 29. 5. 2020, podací arch z téhož dne). 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 10. 4. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 136 306 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 46 855,41 Kč. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně předložila pouze vyjádření žalobkyně, žádost o úvěr a výpisy z běžného účtu žalovaného dokládající sice příjem žalovaného ze zaměstnání, ale rovněž stabilně záporný konečný zůstatek na účtu žalovaného za dobu od 31. 10. 2016 do 31. 3. 2017. Výdaje žalovaného nebyly dle vyjádření ověřeny. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše výdajů žalovaného z jím předložených listin. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10