4 C 194/2022-66 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 408,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 6. 2016 smlouvu o úvěru [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 167 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 20. 4. 2020. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 35 408,38 Kč, úroku ve výši 9 562,01 Kč za dobu od 23. 6. 2016 do 16. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11 226,67 Kč za dobu od 21. 4. 2020 do 16. 2. 2022. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 9,5 % ročně z jistiny od 17. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 2. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru a smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2016 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 23. 6. 2016 uzavřeli smlouvu o neúčelovém úvěru [číslo], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 167 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků a poplatků v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 489 Kč do 20. 6. 2024. Úrok byl sjednán ve výši 9,5 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky [právnická osoba] pro spotřebitelské úvěry. Žalovanému byly dále poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Strany si ve smlouvě a obchodních podmínkách sjednaly, že v případě prodlení s placením úvěru je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z úvěru za splatné a pro případ prodlení byl sjednán poplatek za zaslání upomínky 300 Kč a poplatek za zaslání výzvy 500 Kč. Žalovaný dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] čerpal úvěr ve výši 167 000 Kč dne 23. 6. 2016 a dle výpisu z úvěrového účtu se dostal trvale do prodlení se splácením úvěru v listopadu 2019. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkou ze dne 30. 1. 2020. Dopisem ze dne 22. 4. 2020 pak využila žalobkyně své oprávnění, úvěr ke dni 20. 4. 2020 zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni 21. 4. 2020 se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 119 917,01 Kč, včetně úroku, úroku z prodlení a poplatku. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný po tomto datu uhradil na pohledávku žalobkyně pravidelnými měsíčními platbami celkem částku 87 600 Kč, a to na základě dohody o splátkách, přičemž poslední platba žalovaného je evidována dne 13. 10. 2021. 4. Dle schvalovacího protokolu a výpisu z běžného účtu žalovaného za 8 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru představoval měsíční příjem žalovaného 14 309 Kč, výdaje 11 415 Kč a disponibilní zůstatek pak 2 894 Kč. 5. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne 3. 2. 2022, podací lístek z téhož dne). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného po 25. 2. 2013, neboť k uzavření smlouvy došlo 23. 6. 2016. 12. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 29. 10. 2015 do 20. 6. 2016 dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně ověřila. 13. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 167 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel. Žalobkyně tedy od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal v souladu s obchodními podmínkami zůstatek úvěru splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, vznikl žalobkyni vedle nároku na smluvní úrok rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 595 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 417 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 408,38 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.