4 C 61/2022-21 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 730 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 26. 6. 2020 do zaplacení z pohledávky 530 Kč v sazbě 10 % ročně z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti občanů. Pojistná smlouva zanikla 25. 6. 2020 pro neplacení pojistného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 5. 9. 2019 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku s počátkem pojištění ode dne 6. 9. 2019. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 1 752 Kč v půlročních splátkách po 876 Kč. Účastníci řízení si smlouvou sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami pro Můj majetek vydanými žalobkyní (pojistná smlouva [číslo]). Žalovaný však splátku pojistného splatnou 6. 3. 2020 neuhradil, a proto žalobkyně se žalovaným ukončila smlouvu po zaslání upomínky na poslední známou adresu, přičemž účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly dne 24. 6. 2020, o čemž byl žalovaný informován (upomínka před zánikem, informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 7. 7. 2020). Za období od 6. 3. 2020 do 25. 6. 2020 tak žalovaný žalobkyni neuhradil dlužné pojistné ve výši 530 Kč. Za náklady spojené s odesláním upomínky požaduje žalobkyně částku ve výši 200 Kč v souladu s pojistnými podmínkami. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána. 4. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2772 o. z., vzniká pojištění prvním dnem po uzavření smlouvy, není-li ujednána doba vzniku pojištění. Podle § 2783 odst. 2 o. z., jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období, není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 5. Na základě shora uvedených důkazů má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 9. 2019 platně uzavřena dle § 2758 odst. 1 o. z. smlouva o pojištění majetku a odpovědnosti občanů jako škodové pojištění odpovědnosti, ve které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 1 752 Kč. Žalovaný své povinnosti platit pojistné nedostál a žalobkyně s ním ukončila smlouvu v souladu s § 2804 o. z., a to poté, co jej vyzvala k úhradě částky s tím, že jinak pojištění zanikne. Za období od 6. 3. 2020 do 25. 6. 2020 žalovaný dluží pojistné ve výši 530 Kč, a proto jej soud k zaplacení této částky zavázal. Soud současně přiznal žalobkyni nárok na úhradu nákladů pojistitele spojených se zasláním upomínky ve výši 200 Kč, když tato platba byla sjednána v souladu s platným ceníkem žalobkyně a všeobecnými pojistnými podmínkami, které se žalovaný zavázal dodržovat. Nezaplacením pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Na základě výše uvedeného soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za splnění podmínek § 142a o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 730 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. jako návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře a je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Dle principu proporcionality však soud s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu I ÚS 3923/11 a dále IV. 3859/17 za použití § 150 o. s. ř. výjimečně náklady řízení nepřiznal v plné výši, ale snížil je na částku odpovídající jednonásobku vymáhané jistiny s příslušenstvím, když se mu tato částka jeví spravedlivější a adekvátní složitosti věci, rovněž je nutno zohlednit, že se jedná o bagatelní věc, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, který nemohl ovlivnit sjednání podmínek smlouvy. Princip přiměřenosti náhrady nákladům obsažen v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, pro Českou republiku závazné od 1. 1. 2009. V něm je zásada přiměřenosti nákladů k předmětu řízení zakotvena v druhé větě článku 16 takto:„ soud však na straně, která měla úspěch ve věci, nepřizná náhradu nákladů v rozsahu, v němž nebyly nutně vynaložené nebo nebyly přiměřené ve vztahu k nároku.“ Toto nařízení se vztahuje na spory, v nichž jsou projednávány nároky nepřesahující v době podání žaloby částku 2.000 EUR (bez navýšení o úroky, náklady a výlohy), a je přímo aplikovatelné a závazné i pro národní soudy a má přednost před vnitrostátním právem a každý obecný soud je povinen je aplikovat ve své rozhodovací činnosti přednostně. Náklady řízení tak soud stanovil ve výši 1 404,3 Kč.