5 C 108/2022-140 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 787,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno], na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Předtím žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, ISIR, a to s negativním výsledkem. Současně měla banka k dispozici běžný účet žalovaného, ze kterého zjistila přehled finančních toků, jeho příjem byl asi 19 800 Kč měsíčně, žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodiny. Výdaje žalovaného byly stanoveny ve výši 8 674,60 Kč dle ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Banka dále zjistila, že splátkové zatížení žalovaného je 5 243 Kč měsíčně. Žalovaný poskytnutý úvěr 150 000 Kč čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku 9,9 % ročně. Tuto svoji povinnost si však neplnil, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 25. 10. 2017. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 87 787,47 Kč, kapitalizovaného úroku (v sazbě 9,9 % ročně) ve výši 1 686,22 Kč za dobu od 1. 9. 2015 do 25. 10. 2017, kapitalizovaného úroku (v sazbě 9,9 % ročně) ve výši 39 601,07 Kč za dobu od 26. 10. 2017 do 4. 2. 2020. Žalobkyně dále požaduje i zaplacení úroku ve výši 9,9 % p. a. z částky 87 787,47 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 87 787,47 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav. Na základě žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne 1. 9. 2015 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, v žádosti uvedl, že je svobodný a bydlí u rodiny. Žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] konečný zůstatek na účtu ke dni 21. 8. 2015 byl 12 150,05 Kč. Mzda žalovaného byla okolo 19 883 Kč, byla mu připsána na účet dne 20. 7. 2015 a v obdobné výši i následující měsíc. Z reportu banky bylo zjištěno, že dosavadní výše splátek žalovaného je 3 983 Kč, a že žalovaný má i kreditní kartu, prostřednictvím karty vyčerpal 20 000 Kč. 4. Na základě smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vedla a zřídila účet pro žalovaného (potvrzení o zřízení účtu). Účastníci následně uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr spolu s úrokem 60 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 179,68 Kč do 26. 8. 2020. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 9,9 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno]. Dle bodu 7 byla banka oprávněna odstoupit od smlouvy v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou měsíčních splátek úvěru, nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. V případě ukončení smlouvy z důvodu odstoupení byl žalovaný povinen nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení vrátit dlužnou částku. Žalovaný obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Z historie úvěru vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina 150 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek s tím, že mu nyní zbývá k úhradě 87 787,47 Kč. Přehled úhrad byl zjištěn i z přiložené tabulky, poslední platbu zaplatil dne 26. 9. 2017. Dopisem ze dne 26. 9. 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení s tím, že jinak je výzva současně i odstoupením od smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2020 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. 6. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před sjednáním smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, když byl ověřen příjem žalovaného 19 883 Kč měsíčně a splátky jiných úvěrů 5 243 Kč měsíčně. Současně byla vzata v úvahu i částka životního minima v roce 2015 ve výši 3 410 Kč měsíčně a dalších životních nákladů dle ekonomického modelu žalobkyně, žalovaný přitom bydlel u rodiny. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v souladu se smluvními podmínkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel splátkami řádně a včas, žalobkyně proto pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami a s § 1931 o. z., který stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Tím se stal zůstatek úvěru spolu s úrokem splatným. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru, úroku, a to včetně úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., který stanoví, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl přiznán ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze uzavřít, že žalobkyně předloženými důkazy prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 7. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 576,50 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 512 Kč a dále náklady právního zastoupení. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 4 620 Kč a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 18 576,50 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 4. 5. 2022 a 4. 8. 2022, neboť informace v těchto podáních uvedené mohly být již součástí žaloby a nelze je tudíž považovat za náklady vynaložené k účelnému uplatňování práva žalobkyně.