6 C 152/2022-118 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 1. 2020, [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 20. 4. 2021. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 147 104,94 Kč, poplatků 1 375,48 Kč, úroku ve výši 23 830,93 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do 1. 3. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10 554,61 Kč za dobu od 20. 4. 2021 do 1. 3. 2022. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 8,05 % ročně z jistiny od 2. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny od 2. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru a smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o neúčelovém úvěru [číslo], na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků a poplatků v pravidelných 74 měsíčních splátkách po 2 645 Kč do 20. 3. 2026. Úrok byl sjednán ve výši 8,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky [právnická osoba] pro spotřebitelské úvěry a všeobecné obchodní podmínky. Žalovanému byly dále poskytnuty předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Strany si ve smlouvě a článku 8.2 obchodních podmínek sjednaly, že v případě prodlení s placením úvěru je banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky z úvěru za splatné a pro případ prodlení byl sjednán poplatek za zaslání upomínky 300 Kč a poplatek za zaslání výzvy 500 Kč. Žalovaný dle výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 15. 1. 2020 do 31. 1. 2020 čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč dne 15. 1. 2020 a dle výpisu z úvěrového účtu se dostal trvale do prodlení se splácením úvěru v listopadu 2020. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 29. 11. 2020, 27. 12. 2020, 27. 1. 2021 a 1. 3. 2021. Dopisem ze dne 22. 4. 2021 pak využila žalobkyně své oprávnění, úvěr ke dni 20. 4. 2020 zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni 21. 4. 2020 se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 162 315,12 Kč, včetně úroku, úroku z prodlení a poplatků. 4. Dle schvalovacího protokolu a žádosti o úvěr představoval měsíční příjem žalovaného 28 000 Kč a výdaje 1 000 Kč. Dle informací z registru CBCB měl žalovaný jeden existující splátkový kontrakt s měsíční splátkou ve výši 2 947 Kč. 5. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne 2. 2. 2022, podací lístek z téhož dne). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o spotřebitelském úvěru") poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli "rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti." 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 17. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě listin předložených žalobkyní dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně ověřila. 18. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 150 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru. Vedle těchto částek se žalovaný zavázal hradit i poplatky za poskytnuté služby. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel. Žalobkyně tedy od uzavřené smlouvy odstoupila v souladu s ustanovením § 2002 odst. 1 o. z., čímž se stal v souladu s obchodními podmínkami zůstatek úvěru splatný. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, vznikl žalobkyni vedle nároku na smluvní úrok rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 656,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 940 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 148 480,42 Kč sestávající z částky 7 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 0