6 C 205/2022-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 78 443,44 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 12. 2019 smlouvu o neúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 908,80 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 25. 8. 2020 prohlásila za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 16. 9. 2021. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 78 443,44 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 2,66 Kč, úrok ve výši 7 033,91 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 443,44 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 22,7 % ročně z částky 78 443,44 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 30. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru Expres půjčka, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 22,70 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 908,80 Kč. Částka 80 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 22,70 % p. a. Dle čl. 11 smlouvy o úvěru, pokud se dostane do prodlení se splácením jakékoliv splátky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby. 4. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 8. 2020, odeslaného dle podacího archu dne 28. 8. 2020, soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním svého závazku a byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky v celkové výši 85 480,01 Kč ve lhůtě 10. 9. 2020. 5. Dle výpisu z úvěrového účtu čerpal žalovaný úvěr ve výši 80 000 Kč dne 30. 12. 2019 a dle platební historie ze dne 9. 9. 2022 uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 7 455,07 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 23. 4. 2020. 6. Dle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 9. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem ve vlastním domě či bytě. Průměrný měsíční příjem ověřený potvrzením SSZ žalovaného činil 11 055 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta. Dle ústřižku složenky České pošty pro příjemce ze dne 19. 12.2019 činil invalidní důchod žalovaného částku 11 034 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 16. 9. 2021 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021, podací arch ze dne 4. 10. 2021). Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 12. 11. 2021, podací arch z téhož dne). 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 30. 12. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými 84 měsíčními splátkami ve výši 1 908,80. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 7 455,07 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně předložila pouze vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně a potvrzení o výši příjmu žalovaného. Výdaje žalovaného nebyly dle vyjádření ověřeny. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jím předložených listin. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15