6 C 292/2021-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 196,12 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 22 298 Kč, účelově určená na konsolidaci úvěrů žalovaného a dále částka 20 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 584 Kč do 21. 2. 2022. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřován pohyb na bankovním účtu žalovaného za dobu do 1. 2. 2018 do 11. 2. 2019, byly ověřeny informace o příjmech žalovaného výpisem z účtu žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného. Dále byla provedena lustrace žalovaného v databázi dlužníků, insolvenčním rejstříku a ověřena platnost průkazu totožnosti žalovaného. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 6. 8. 2020. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 32 196,12 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 11. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 42 298 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 584 Kč do 21. 2. 2022. [příjmení] 22 298 Kč byla účelově určena ke konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného a částka 20 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 19,90 % p. a. Dle čl. 8 smlouvy o úvěru, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splácením více než 2 splátek, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o úvěru ze dne 11. 2. 2019). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním svého závazku (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 3. 6. 2020). Dle podkladů pro soudní jednání uhradil žalovaný na pohledávku žalobkyně k datu 3. 6. 2020 celkem částku 21 988,36 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 28. 2. 2020. 4. Dle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] činil zůstatek na účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] k datu 28. 2. 2018 částku – 58,38 Kč, k datu 31. 3. 2018 částku – 58,38 Kč, k datu 30. 4. 2018 částku 40,24 Kč, k datu 31. 5. 2018 částku 40,24 Kč, k datu 30. 6. 2018 částku 10,24 Kč, k datu 31. 7. 2018 částku 10,24 Kč, k datu 31. 8. 2018 částku 10,24 Kč, k datu 30. 9. 2018 částku - 19,76 Kč, k datu 31. 10. 2018 částku 80,20 Kč, k datu 30. 11. 2018 částku - 216,11 Kč, k datu 31. 12. 2018 částku - 59,87 Kč a k datu 31. 1. 2019 částku - 124,07 Kč. Žalobkyně dále předložila negativní lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů a insolvenčním rejstříku k datu 16. 11. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 6. 8. 2020 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020). Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 28. 3. 2021 (předžalobní upomínka ze dne 18. 3. 2021, dodání zásilky dle sledování zásilky Pošta Online dne 22. 3. 2021). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 11. 2. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 42 298 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 2. 2022. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 21 988,36 Kč. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za dobu před uzavřením smlouvy o úvěru od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2019, ze kterých vyplývají výše uvedené záporné konečné zůstatky na účtu žalovaného. To vše za situace, kdy splátkové zatížení žalovaného činilo již před uzavřením úvěrové smlouvy, jejíž součástí bylo mimo jiné poskytnutí dalšího bezúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč, dle vyjádření žalobkyně 1 041 Kč měsíčně. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jím předložených listin. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa