13 C 243/2022-71 — Okresní soud v Hodoníně

Žalobkyně se domáhala zaplacení 42 456 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřela dne 20. 5. 2020 smlouvu č. , hodnota, a na základě této smlouvy poskytla žalované 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 256 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 12 měsíčních splátkách po 2 688 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vyhodnocovala informace získané především z bankovních, nebankovních a dalších registrů, kontrolou příjmů a výdajů žalované a kontrolou výdajů na splátky úvěru. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek a dále byl podroben skóringovému modelu pracujícímu s demografickými a behaviorálními daty. Takto byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalované 37 494 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny částkou 20 164 Kč, a to na základě údajů sdělených žalovanou, které právní předchůdkyně žalobkyně konfrontovala s právními instituty státní sociální politiky a částkami plynoucími ze statistických dat. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 1 900 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 19 719,79 Kč na jistině a 10 636,21 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, sankční poplatek ve výši 2 100 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 1 024,54 Kč kapitalizovaný ke dni 1. 2. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 719,79 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 88 % ročně z částky 19 719,79 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.Na jednání soudu konaném dne 1. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro úrok ve výši 76,25 % ročně z částky 19 719,79 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení a nadále požadovala přiznání úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 19 719,79 Kč za období od 18. 3. 2022 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.S ohledem na uvedené soud rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil.Ve zbytku se soud žalobou věcně zabýval a provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav.Dne 20. 5. 2020 byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 10 756 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (celkem 12 256 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 12 měsíčních splátkách po 2 688 Kč. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. V článku 6.1. smluvních podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaná neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdkyně žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální výše smluvních pokut. V článku 6.2. smluvních podmínek je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených výdajů, které jí v důsledku prodlení žalované vzniknou, a to ve formě poplatku za upomínku, poplatku za návštěvu oprávněného zástupce a poplatku za vymáhání dluhu s tím, že poplatek za zaslanou upomínku činí 300 Kč (článek 6.3. podmínek) a poplatek za zahájení vymáhání dluhu pak činí 1 000 Kč (článek 6.4. podmínek). Z tabulek „Výpočet smluvní pokuty“ a „Výpočet zákonného úroku z prodlení“ plyne, že žalovaná uhradila dne 4. 10. 2020 částku 1 900 Kč a dále je patrný výpočet výše smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku z prodlení.Ohledně procesu uzavírání smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalované byla slyšena svědkyně , jméno FO, , která vypověděla, že poté, co klient zavolal na zákaznickou linku a byl mu přidělen obchodní zástupce, sepsali společně zákaznickou kartu, kterou sepsala i se žalovanou. Klient musel předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky nebo výpisy z účtu. Výdaje klienta byly do zákaznické karty uváděny dle tvrzení klienta a dále nebyly nijak ověřovány.Žalobkyně doložila zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne 19. 5. 2020. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem 37 494 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Další čisté příjmy domácnosti měly činit 30 000 Kč, celkové příjmy domácnosti tak byly vyčísleny částkou 67 494 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že žije v nájmu, je svobodná, bez vyživovací povinnosti. Žalovaná také uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti. Ohledně měsíčních výdajů žalované je zde uvedeno, že externí splátky zápůjček činily 3 700 Kč měsíčně, splátky právní předchůdkyni žalobkyně činily 5 464 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje žalované pak byly vyčísleny částkou 11 000 Kč. Z výpisu z Centrální evidence exekucí plyne, že ke dni 14. 11. 2022 nebyly na osobu žalované vedeny žádné exekuce. Z výplatních pásek je patrno, že v únoru 2020 činila čistá mzda žalované 30 606 Kč a v březnu 2020 její čistá mzda činila 46 853 Kč.Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 1. 2. 2022, který byl odeslán společně s výzvou k úhradě dne 11. 2. 2022, jak plyne z podacího lístku.Dopisem ze dne 10. 2. 2022, odeslaným dle podacího lístku dne 11. 2. 2022, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od datace výzvy. Výzva byla odeslána dne 24. 5. 2022, což žalobkyně doložila podacím lístkem.Žalobkyně soudu předložila také podací lístek ze dne 4. 3. 2022, avšak z ničeho není zřejmé, jaká listina byla touto zásilkou odeslána.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí zápůjčka byla poskytována v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace