13 C 27/2023-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 54 531,68 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací, které si aktivně zjistila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, konkrétně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v registru SOLUS, ve své interní databázi, v insolvenčním rejstříku, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecních/městských úřadů, přičemž nebylo zjištěno, že by žalovaný měl dluhy nebo že by proti němu bylo vedeno insolvenční řízení, ani to, že by měl evidovánu adresu na obecním či městském úřadě či že by jeho doklad totožnosti byl neplatný. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela z informací uváděných žalovaným v žádosti o úvěr, kdy informaci o výši příjmu konfrontovala s transakcemi na běžném účtu žalovaného. Dále vycházela rovněž z demografických a statistických dat. Stran posuzování výdajové stránky, žalobkyně uvedla, že vycházela z prohlášení žalovaného, dále z životního minima a ze statistických dat. Při posuzování úvěruschopnosti tak vycházela z měsíčního příjmu 19 383 Kč a měsíčních výdajů ve výši 15 253 Kč, které jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, částkou 3 410 Kč představující životní minimum a dále zohlednila ostatní výdaje žalovaného a náklady na pojištění v souhrnné výši 500 Kč a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 6 343 Kč. Žalovaný se pak v předmětné smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Této své povinnosti však žalovaný řádně nedostál, v důsledku čehož došlo v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru ke dni 13. 4. 2022. Žalovaný úvěr nesplatil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 52 201,68 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků ve výši 2 330 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 206,15 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 52 201,68 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 736,27 Kč za období od 14. 4. 2022 do 12. 7. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 201,68 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 80 000 Kč. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných splátkách, kdy výše anuitních splátek činí 1 719 Kč a jsou splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 6. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. V článku 9.1 úvěrových podmínek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném okamžité splacení všech pohledávek z úvěru v případě porušení smlouvy spočívající dle článku 8.1 úvěrových podmínek mimo jiné v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku. Čerpání úvěru dne 16. 5. 2019 bylo doloženo výpisem z účtu žalovaného. 4. Předmětná smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného z [datum], v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně. Jako další měsíční výdaje uvedl platby pojištění ve výši 500 Kč; jiné výdaje dle žádosti nemá. V žádosti žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjmy plynou ze závislé činnosti, přičemž má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a pravidelný čistý příjem jeho rodičů činí 26 000 Kč. K žádosti žalovaný doložil i prohlášení o zdravotním stavu. Žalobkyně dále předložila přehled příjmů z výpisu z účtu žalovaného za období od 16. 11. 2018 do 18. 4. 2019, z něhož je zřetelné, že žalovanému byla dne 16. 11. 2018 vyplacena částka 7 179 Kč od společnosti [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] s označením„ Mzda“ a dále mu byly v období od listopadu 2018 do února 2019 vyplaceny dávky nemocenského pojištění v souhrnné výši 63 428 Kč. Z přehledu jsou pak zřejmé také další příjmové položky, a to vrácení přeplatku od [právnická osoba], dvě platby od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a v březnu a dubnu 2019 platby od společnosti [právnická osoba] Výdajové položky z předloženého přehledu nejsou za dané období vůbec patrné. Žalobkyně doložila snímek obrazovky při lustraci žalovaného v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, z něhož je zřejmé, že ohledně osoby žalovaného nebyly nalezeny žádné záznamy. Všechny výše uvedené údaje byly ještě shrnuty v dokumentu Návrh na rozhodnutí o poskytnutí – Osobní úvěr, z něhož dále vyplynulo, že žalovaný u měl u žalobkyně již sjednán jiný osobní úvěr s nesplacenou jistinou ve výši 192 893,61 Kč a dále u žalobkyně čerpal povolený debet s nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč. Konečně žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného a pojistné podmínky pro volitelné kolektivní pojištění ke spotřebitelským úvěrům [anonymizováno]. 5. Dopisem ze dne 23. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 10 987,03 Kč, a to nejpozději do 13. 4. 2022. V případě, že dlužná částka nebude včas uhrazena, žalobkyně současně vyzvala žalovaného ke splacení celé úvěrové pohledávky s tím, že splatnost celé pohledávky nastane 13. 4. 2022; tuto výzvu žalobkyně odeslala dne 24. 2. 2022, což bylo doloženo vrácenou zásilkou. K úhradě dlužné částky nejpozději do 16. 5. 2022 byl žalovaný konečně vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2022, která byla žalobkyní odeslána téhož dne, jak plyne z potvrzení o podání. Z doloženého historického výpisu je patrné, jaké částky zůstal žalovaný žalobkyni dlužen a dále je z tohoto dokumentu zřejmé, že celkem uhradil žalobkyni na splátkách částku 43 083 Kč. 6. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 7. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 8. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 9. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 10. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 11. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dá