13 C 322/2022-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 33 474,13 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovaným č. 1 (dále jen„ žalovaný“) uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Žalovanému byl na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný nesplácel stanovené splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 6. 8. 2021. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] a. s. a poté na žalobkyni. Žalobkyně se proto nyní domáhá po žalovaných jistiny ve výši 33 474,13 Kč Vedle toho požaduje zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 122,70 Kč za dobu od 20. 2. 2020 do 1. 10. 2021 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 126,45 Kč za dobu od 20. 2. 2020 do 1. 10. 2021 a dále smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 33 474,13 Kč, a to vždy od 2. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z listin předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] požádal předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba], o poskytnutí úvěru (doloženo výpisem úkonů z internetového bankovnictví a detaily zadaných operací). Mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 20. 1. 2028 společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně, a to 95 měsíčními splátkami ve výši 765 Kč. Dále se zavázal zaplatit další ceny dle ceníku. Dle bodu 8.1 písmena a) a bodu 8.2 písmena b) smlouvy mohla banka prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení s úhradou více než dvou splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [anonymizována dvě slova] pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu. 4. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu od 1. 2. 2019 do 29. 2. 2020 bylo zjištěno, že mu byla vyplácena mzda v průměrné měsíční výši 27 923 Kč; do této položky soud započítal příjem od společnosti [anonymizována dvě slova], neboť některé z položek byly jako mzda označeny, a dále náhradu mzdy (ošetřovné, nemocenské). Dále je z výpisů patrno, že na účet žalovaného byly připisovány platby z účtů různých fyzických i právnických osob, a to bez dalších informací. V měsíci květnu 2019 bylo žalovanému vyplaceno celkem 28 000 Kč od společnosti [právnická osoba] Z výpisů jsou zřetelné také výdaje žalovaného. Žalovaný měl sjednaný kontokorent s limitem 69 000 Kč. Průměrný konečný zůstatek na účtu žalovaného pak v tomto období činil - 65 199 Kč (pouze v prosinci 2019 byl na tomto účtu kladný zůstatek ve výši 879,45 Kč, jinak vždy zůstatek na účtu vykazoval záporné hodnoty). V říjnu 2019 nebyly z účtu žalovaného provedeny tři platby, neboť na tomto účtu nebyl evidován disponibilní zůstatek; v prosinci 2019 byla ze stejného důvodu zamítnuta jedna platba. 5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 708 Kč měsíčně. Dále právní předchůdkyně žalobkyně lustrací žalovaného v registrech zjistila, že žalovaný má tři osobní úvěry s celkovým úvěrovým limitem 528 462 Kč s celkovou výší splátek 8 318 Kč měsíčně, kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 69 000 Kč se splátkou 2 070 Kč měsíčně, spotřební úvěr s úvěrovým limitem 44 321 Kč se splátkou 1 547 Kč měsíčně a kreditní kartu splátkovou s úvěrovým limitem 28 000 Kč se splátkou 840 Kč měsíčně; celkem tak měsíční splátkové zatížení žalovaného činilo 12 755 Kč. 6. Z„ [anonymizována čtyři slova]“ bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr 50 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 26 143 Kč. 7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu jednak výzvou ze dne 5. 7. 2021 a jednak ze dne 7. 8. 2021, na základě které byl úvěr okamžitě zesplatněn ke dni 6. 8. 2021 z důvodu prodlení žalovaného. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané dle podacího archu téhož dne. Poté byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum], odeslaným dle podacího archu téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky konečně předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021, odeslanou dle podacího archu dne 4. 11. 2021. 8. Z notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], plyne, že žalovaní uzavřeli dohodu o zúžení a vypořádání společného jmění manželů tak, že od uzavření této dohody bude majetek a závazky ve vlastnictví toho z manželů, který učinil právní úkon směřující k nabytí věci, případně ke vzniku práva či závazku. Ze závazků, které některému manželu vzniknou, bude zavázán ten z manželů, který učiní právní úkon směřující ke vzniku závazku. V článku III. notářského zápisu žalovaní prohlásili, že mají úvěr u [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova]), který po sepsání této dohody přebírá a bude jej splácet žalovaná č. 2 (dále jen„ žalovaná“), bližší specifikace úvěru (číslem smlouvy, datem uzavření, apod., uvedena není). 9. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 14. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získ