13 C 62/2023-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 37 815 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne 7. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 25 000 Kč zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 16 253 Kč, jež je součtem kapitalizovaného úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 808 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14 % ročně, odměny za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 785 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 3 660 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 719 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Žalobkyně také odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 3 438 Kč a zůstala právní předchůdkyni žalobkyně dlužna 23 173,62 Kč na jistině a 14 641,38 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 954,33 Kč za období od 19. 7. 2019 do 28. 1. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 2 901,85 Kč za období od 13. 3. 2021 do 28. 1. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 173,62 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 14 % z částky 23 173,62 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 7. 3. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce –„ MODRÁ na účet“ číslo smlouvy [číslo], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč na účet žalované číslo [bankovní účet]. Tuto částku se žalovaná zavázala mimo jiné společně s poplatkem za zápůjčku ve výši 16 253 Kč, (celkem 41 253 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 1 719 Kč. Z částečného výpisu z účtu číslo [bankovní účet] je zřejmé, že z tohoto účtu byly odeslány dne 7. 3. 2023 peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] s poznámkou„ smlouva [číslo]“. Součástí smlouvy o zápůjčce byly i smluvní podmínky. Z tabulky umoření pak plyne, že žalovaná uhradila celkem částku 3 438 Kč. 4. Žalobkyně doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne 4. 3. 2019. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky zaměstnána jako prodavačka s průměrným čistým měsíčním příjmem 17 589 Kč, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami; žalovaná zde uvedla další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč; celkové příjmy domácnosti tak měly činit 39 589 Kč. Dále je zde ohledně osoby žalované uvedeno, že bydlí v nemovitosti, jejímž je spoluvlastníkem, je rozvedená, s jednou vyživovací povinností. Žalovaná také uvedla, že nemá zápůjčku u jiné společnosti; odhadované měsíční výdaje žalované byly vyčísleny částkou 3 000 Kč. 5. Pohledávku za žalovanou postoupila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. O tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 30. 1. 2022, v němž byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis byl odeslán žalované dne 24. 2. 2022. 6. Předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 21. 6. 2022. Výzva byla odeslána dne 7. 6. 2022, což žalobkyně doložila podacím lístkem. 7. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“):„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdce) je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí zápůjčka byla poskytována v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 9. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uve