14 C 4/2023-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 613 Kč s příslušenstvím coby dlužného nájemného za nájem movité věci, silničního motorového vozidla značky Octavia II, [registrační značka]. Dlužná částka 40 613 Kč sestává, po odečtení uhrazené kauce ve výši 6 000 Kč, z dlužných splátek nájemného za dobu od 29.6.2022 do předání vozidla dne 19. 7. 2022 ve výši 4 503 Kč, smluvní pokuty za pozdní úhrady ve výši 510 Kč, poplatku za upomínky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty za předčasné ukončení nájemní smlouvy ve výši 30 600 Kč a nákladů za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nájemné, smluvní pokuty a náklady za odebrání vozidla neuhradil ani přes upomínky žalobkyně. 2. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že částka 6 000 Kč sestává ze složené kauce 5 000 Kč a částky 1 000 Kč uhrazené žalovaným dne 14. 7. 2022. Částka 4 000 Kč uhrazená žalovaným dne 14. 7. 2022 byla žalobkyní započtena na nájemné splatné dne 15. 6. 2022 a 22. 6. 2022 ve výši 3 002 Kč a zbývající částku 998 Kč použila žalobkyně na navýšení kauce z důvodu, že žalovaný nezačal vozidlo splácet v řádném termínu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku [číslo] ze dne 9. 6. 2022 (dále jen„ nájemní smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému na dobu čtyř let do užívání silniční motorové vozidlo značky Octavia II, [registrační značka], a žalovaný se za to zavázal platit týdenní nájemné ve výši 1 501 Kč, splatné týdně vždy ve středu, přičemž první nájemné bylo splatné první středu týdne následujícího po týdnu převzetí vozidla nájemcem. V čl. III nájemní smlouvy se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni jistotu formou složení peněžní částky ve výši 5 000 Kč (dále jen„ kauce“). Žalobkyně se zavázala vrátit kauci žalovanému po vrácení motorového vozidla. V bodu 1 článku nazvaném majetkové sankce nájemní smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení nájemného či jiných závazků vyplývajících ze smlouvy o nájmu uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 Kč denně a v případě prodlení s placením jakýchkoliv plateb delšího než pět kalendářních dnů uhradit žalobkyni poplatek ve výši 500 Kč jako náklady za upomínku. V čl. V bodu 7 nájemní smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat náhradu nákladů za odebrání vozidla v případě nepřistavení žalovaným ve stanoveném termínu ve výši 10 000 Kč. 5. Dle předávacího protokolu ze dne 10. 6. 2022 převzal žalovaný motorové vozidlo v pátek dne 10. 6. 2022. Zároveň byla v souladu s čl. IV nájemní smlouvy stanovena splatnost prvního nájemného dne 15. 6. 2022. 6. Podáním ze dne 23. 6. 2022 adresovaném žalovanému žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu z důvodu prodlení žalovaného s úhradou nájemného splatného dne 7. 7. 2022. Žalovaný dle záznamu o převzetí vrátil motorové vozidlo zpět do dispozice žalobkyně v [obec] dne 19. 7. 2022. Součástí tohoto záznamu je vypořádání přijaté kauce ve výši 6 000 Kč oproti dlužným splátkám nájemného za dobu od 29.6.2022 do 19. 7. 2022 ve výši 4 503 Kč, smluvní pokutě za pozdní úhrady ve výši 510 Kč, smluvní pokutě za upomínky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutě za předčasné ukončení nájemní smlouvy ve výši 30 600 Kč a nákladům za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně neučinila součástí započtení vyjádření, na který konkrétní dluh a v jaké výši je kauce započtena. 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 8. 2022. 8. Podle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 1810 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen "spotřebitelské smlouvy"), a na závazky z nich vzniklé. 11. Podle § 1811 odst. 1 o. z., veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. 12. Podle § 1812 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. 13. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15. Soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na ochranu spotřebitele, neboť žalovaný je spotřebitel, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelskou smlouvu. 16. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti ujednání o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 % z hodnoty nájemného, které zbývá do konce stanovené doby nájmu a dospěl k závěru, že takto sjednaná smluvní pokuta pro případ jakéhokoliv skončení práva nájmu před uplynutím sjednané doby nájmu, představuje ujednání, které v rozporu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti, významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nárok žalobkyně na sjednanou smluvní pokutu dle uvedeného ustanovení nájemní smlouvy totiž vzniká vždy v případě skončení nájmu před uplynutím sjednané doby nájmu, tedy rovněž v případě ukončení nájemní smlouvy z důvodů na straně pronajímatele. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že rovněž pokud jde o otázku přiměřenosti výše takto sjednané smluvní pokuty, která zde plní především funkci kompenzační, nelze takto sjednanou smluvní pokutu považovat za přiměřenou, neboť procentní sazba smluvní pokuty za každý den prodlení ze zbývající částky neuhrazeného nájemného, přesahuje procentní hodnotu 0,5 % denně, kdy takto sjednaná výše smluvní pokuty u spotřebitelských smluv vybočuje dle názoru soudu z ústavních mezí. Rovněž splnění podmínek pro přiznání nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za pozdní úhrady ve výši 510 Kč, paušální částky nákladů za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 1 000 Kč nemá soud za prokázané, neboť žalobkyně přes výzvu soudu nedoplnila, za prodlení, se kterou konkrétní pohledávkou žalobkyně a za jaké konkrétní období byla smluvní pokuta ve výši 510 Kč nárokována a dále neuvedla, za odeslání jakých konkrétních upomínek účtovala poplatek v celkové výši 1 000 Kč. Rovněž ke splnění podmínek nároku žalobkyně na náhradu nákladů za odebrání vozidla ve výši 10 000 Kč žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti přes výzvu soudu neuvedla a svůj návrh nedoplnila, pouze odkázala na příslušné ustanovení nájemní smlouvy. 17. Soud má tedy z předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 6. 2022 platně sjednána nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem silničního motorového vozidla značky Octavia II, [registrační značka]. Z tohoto nájemního vztahu vznikla žalovanému povinnost hradit nájemné ve výši 1 501 Kč týdně, splatné vždy ve středu příslušného kalendářního týdne. Žalovaný ovšem této své povinnosti nedostál a za pronájem silničního motorového vozidla po dobu od 29.6.2022 do 19. 7. 2022 dlužil žalobkyni celkem částku 4 503 Kč. Žalovaný dále dle vyjádření žalobkyně dne 14. 7. 2022 uhradil částku 4 000 Kč, kterou žalobkyně v rozsahu 3 002 Kč započetla na nájemné splatné dne 15. 6. 2022 a 22. 6. 2022 a zbývající částkou 998 Kč„ navýšila“ složenou kauci ve výši 5 000 Kč, kterou pak následně započetla na dluh žalovaného, aniž by však při započtení stanovila, na jaký konkrétní dluh žalovaného započtení učinila, jak vyplývá ze záznamu žalobkyně ze dne 19. 7. 2022. Vzhledem ke skutečnosti, že součet hodnoty aktivně započítávaných pohledávek, tedy těch, které započítávající strana použije k započtení, převyšuje pasivně započítávanou pohledávku, tedy tu, proti které je započtení uplatněno, není požadavek existence kompenzačního projevu vyhovujícího požadavku na právní jednání podle ustanovení § 551 až § 553 o. z., jako jednoho z předpokladů zániku závazku pohledávek jednostranným započtením splněn, neboť žalobkyně výslovně neurčila, které konkrétní výše uvedené pohledávky žalobkyně a do jaké výše mají započtením zaniknout. Pohledávka žalovaného na vrácení složené kauce ve výši 5 000 Kč t