14 C 5/2023-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 83 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 23. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 83 000 Kč účelově určená ke konsolidaci dlužných závazků žalované. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční příjmy a výdaje žalované na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 19. 5. 2020 prohlásila za splatný. Žalovaná uhradila po pohledávku žalobkyně v době od 9. 2. 2022 do 12. 5. 2022 celkem částku 9 000 Kč. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 83 000 Kč, úrok smluvní ve výši 7 176,32 Kč za dobu do 16. 9. 2021, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 83 000 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 83 000 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 12. 2019 soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr celkem ve výši 83 000 Kč, účelově určený k úhradě dluhů žalované dle čl. III bodu 1a a žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Dle čl. II, bodu 4 smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 16,90 % ročně. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné produktové podmínky, účinné od 1. 8. 2019, základní produktové podmínky, účinné od 1. 8. 2017 a sazebník poplatků. Dle čl. 31 a 32 všeobecných produktových podmínek, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 5. 2020 a výpisů z úvěrového účtu žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním svého závazku a byla právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě pohledávky ve lhůtě do 4. 6. 2020. 4. Dle výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 12. 2019 čerpala žalovaná úvěr dne 23. 12. 2019 celkem ve výši 83 000 Kč, z toho převodem na běžný účet žalované částkou 1 418,21 Kč a ve zbývající části částkami určenými dle výpisu ke konsolidaci. Dle výpisů z úvěrového účtu žalované za dobu od 1. 1. 2019 (č. výpisu 2020) do 17. 9. 2021 (č. výpisu 2021) neuhradila žalovaná na pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně žádnou částku. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. podací arch nebyl předložen. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021, odeslané dle podacího archu téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 16. 9. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované celkem částku 83 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně za dobu po zesplatnění úvěru celkem částku 9 000 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nepředložila žádost žalované o úvěr, ani platební historii žalované. Příjmy a výdaje žalované nebyly dle vyjádření žalobkyně ověřeny. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jí předložených listin. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlament