20 C 59/2023-37 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 999,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 8. 2019 včetně dodatku ze dne 28. 12. 2019, na základě které předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a poplatky za související služby dle aktuálního ceníku, a to měsíčními splátkami. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto předchůdkyně žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 24. 7. 2021. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě výzvy k úhradě. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 29 999,92 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení. 2. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, insolvenčním rejstříku, interních systémech, dále učinila dotaz do CCB (bankovní a nebankovní registr klientských informací) s negativním výsledkem. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem je ve výši 32 625 Kč, předchůdkyně žalobkyně nicméně vycházela z ověřeného příjmu 27 000 Kč měsíčně, žalovaný bydlel ve vlastním bytě/domě. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 6 620 Kč měsíčně. Žalovaný měl dále úvěr s měsíční splátkou 5 500 Kč měsíčně. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho hlavní příjem je 32 625 Kč měsíčně, tento plat mu chodil na účet předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní domě/bytě bez zástavy. Z informací z CCB bylo zjištěno, že měl žalovaný úvěr ve výši úvěrového limitu 200 000 Kč, který splácel měsíční splátkou 5 500 Kč. Dále bylo doloženo, že byla provedena lustrace občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem s úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Současně se žalovaný zavázal uhradit ceny související s úvěrem dle aktuálního ceníku. Žalovaný se úvěr včetně úroků zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu. Dle bodu 7.1 odst. a) smlouvy, v případě prodlení žalovaného se splacením splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek, mohla dle bodu 7.2 b) předchůdkyně žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V tomto případě byl žalovaný povinen jednorázově zaplatit dluhy z úvěru. 6. Na základě dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 28. 12. 2019 bylo dohodnuto, že výše úvěrového limitu revolvingového úvěru je nově 30 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem a poplatky za služby související s úvěrem pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. splátkami ve výši 1 500 Kč. Dodatek byl podepsán elektronickým podpisem žalovaného a uzavřen prostřednictvím internetového bankovnictví. 7. Z podkladů pre súdne konanie soud zjistil, že od 14. 8. 2019 žalovaný čerpal úvěr 5 000 Kč, tento úvěr byl následně navýšen, žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ke dni 24. 7. 2021 byl dluh za žalovaným 29 999,92 Kč. Pohledávka za žalovaným byla zesplatněna ke dni 24. 7. 2021 z důvodu prodlení žalovaného, o čemž byl informován přípisem téhož data. 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam pohledávek), tato společnost ke dni [datum] zanikla na základě projektu fúze a jejím nástupcem se stala žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 11. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2022, která mu byla odeslána 20. 7. 2022. 9. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě smlouvy a dodatku ze dne 28. 12. 2019 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši limitu 30 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit v intencích § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně a poplatky za služby související s úvěrem dle aktuálního ceníku stanovenými měsíčními splátkami. Předchůdkyně žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši, avšak žalovaný řádně poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, a proto předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami učinila celý úvěr splatným ke dni 24. 7. 2021 v souladu s § 1931 o. z., který stanovuje, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Tato společnost ke dni [datum] zanikla na základě projektu fúze a jejím nástupcem se stala žalobkyně Jelikož žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2022, soud žalobě vyhověl co do požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny 29 999,92 Kč, úroku 8,5 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení, který žalobkyně požadovala ve výši dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 29 999,92 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 652 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a dále z nákladů právního zastoupení – odměny advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 29 999,92 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 652 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostat