22 C 250/2023-72 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 116 185,16 Kč s příslušenstvím. Z podané žaloby vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 24. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě částku 35 522 Kč, představovanou kapitalizovaným úrokem ve výši 24 938 Kč (kdy úroková sazba činí 24,24 % ročně), poplatkem za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 084 Kč. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích (zaznamenaných do jeho zákaznické karty), z potvrzení o příjmu, výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a také z výsledků lustrací provedených v příslušných registrech (SOLUS, CEE, ISIR, NRKI, BRKI). Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál a poslední splátku uhradil dne 12. 3. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Od podpisu úvěrové smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze 7 360 Kč. Zažalovaná částka 66 626,16 Kč tak v sobě zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 33 987,53 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 32 638,63 Kč. Kromě toho žalobkyně nárokuje i kapitalizovaný úrok ve výši 10 939 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 440,98 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 987,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 24,24 % ročně z částky 33 987,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 1. Dále z podané žaloby vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 6. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu a k tomu ještě částku 30 676 Kč, představovanou kapitalizovaným úrokem ve výši 16 451 Kč (kdy úroková sazba činí 25,14 % ročně), poplatkem za zpracování půjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 129 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč. K tomu, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích (zaznamenaných do jeho zákaznické karty), z výplatních pásek, z výměry důchodu a další sociální podpory, pracovní smlouvy, z nájemní/podnájemní smlouvy, dokladů SIPO a výpisů z účtu žalovaného a konečně také z výsledků lustrací provedených v příslušných registrech (SOLUS, CEE, ISIR, NRKI, BRKI). Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nedostál a poslední splátku uhradil dne 12. 3. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Od podpisu úvěrové smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil pouze 7 440 Kč. Zažalovaná částka 49 559 Kč tak v sobě zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 25 675,53 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 23 883,47 Kč. Kromě toho žalobkyně nárokuje i kapitalizovaný úrok ve výši 6 687,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 968,05 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 675,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 25 675,53 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 2. 2020 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný ve 78 měsíčních splátkách po 969 Kč (poslední splátka 909 Kč) žalobkyni vrátí celkem 75 522 Kč, která je kromě jistiny tvořena též kapitalizovaným úrokem ve výši 24 938 Kč (kdy úroková sazba činí 24,24 % ročně), poplatkem za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 084 Kč. Částka 6 532 Kč přitom měla směřovat na úhradu jiného dluhu žalovaného u žalobkyně. Součástí smlouvy byly též„ Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“. V žádosti o spotřebitelský úvěr se uvádí, že žalovaný měl být zaměstnán jako dělník ve [právnická osoba] s. r. o. s čistou měsíční mzdou ve výši 12 348 Kč, svobodný bez vyživovací povinnosti vůči jiné osobě a žijící s rodiči. Své měsíční výdaje vyčíslil na 3 000 Kč. Podle tabulky umoření uhradil žalovaný celkem 7 360 Kč. 1. Dále soud zjistil, že dne 6. 12. 2019 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč s tím, že žalovaný ve 24 měsíčních splátkách po 2 445 Kč (poslední splátka 2 441 Kč) žalobkyni vrátí celkem 58 676 Kč, která je kromě jistiny tvořena též kapitalizovaným úrokem ve výši 16 451 Kč (kdy úroková sazba činí 25,14 % ročně), poplatkem za zpracování půjčky a za další péči o zákazníka ve výši 11 129 Kč a pojistným ve výši 3 096 Kč Součástí smlouvy byly též„ Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Zákaznická karta (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru) nebyla v tomto případě předložena. Podle tabulky umoření uhradil žalovaný celkem 7 440 Kč. 1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 16. 12. 2022, podaným k poštovní přepravě 13. 1. 2023, jehož součástí byla též výzva k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2023, podanou k poštovní přepravě následujícího dne, v níž mu byla stanovena dodatečná lhůta k úhradě dluhu do 24. 3. 2023. 1. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, z předložených důchodových výměrů, poštovních poukázek či nájemních smluv a také z lustrací provedených v příslušných registrech. Jako součást žaloby však doložila pouze formulář (zákaznickou kartu) vážící se ke smlouvě ze dne 6. 12. 2019, avšak bez toho, aby k ní připojila též listiny, na které se odkazuje; v případě úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2020 nedoložila dokument žádný. Soudu tak nezbývá než uzavřít, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. 1. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a