22 C 96/2023-58 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 54 592,73 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky v celkové výši 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 14 000 Kč (odpovídající třem řádně uhrazeným splátkám, kdy žalobkyně alokovala 7 050,15 Kč na jistinu a 6 949,85 Kč na příslušenství) a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 22 949,85 Kč na jistině úvěru, 1 683,24 Kč na smluvním úroku, 11 010,20 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 2 088,09 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru a 4 044,59 Kč na inkasním poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně posléze postoupila pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala jistinu ve výši 22 949,85 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení vyčíslenou na 14 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od 19. 3. 2020 do 20. 4. 2022 vyčíslený na 4 791,17 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 949,85 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny od 19. 3. 2020 do 20. 4. 2022 vyčíslený na 26 012,91 Kč (který v sobě zahrnuje nesplacený úrok ve výši 1 683,24 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 010,20 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 088,09 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 4 044,59 Kč a postoupený smluvní úrok ve výši 7 186,76 Kč). 2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, mezi které patřila rovněž výše příjmů a výdajů a údaje o zaměstnání, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně byly před uzavřením smlouvy předloženy dokumenty potřebné k ověření příjmů a výdajů. Žalovaný přitom svým podpisem stvrdil, že si je vědom povinnosti uvést pravdivé, správné a úplné údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru v poskytnuté výši, když mu po zaplacení nutných výdajů zbývala dostatečná finanční částka ke splácení případných dalších závazků a současně nebylo zjištěno, že by se nacházel v insolvenci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč (celkem 55 776 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení s tím, že výše jedné smluvní pokuty může činit maximálně 500 Kč. 5. Žalobkyně dále doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsanou žalovaným. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnancem s měsíčním příjmem ve výši 19 500 Kč, k čemuž předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen až prosinec 2018. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, vyživovací povinnost nemá. Jeho měsíční náklady spojené s bydlením měly činit 5 000 Kč, ostatní náklady nevyčíslil; celkem průměrné měsíční výdaje žalovaného činily 5 000 Kč a za použitelný příjem žalovaného tak byla považována částka 14 500 Kč. 6. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] z téhož dne, včetně přílohy k této smlouvě, byla pohledávka za žalovaným úplatně postoupena na žalobkyni, jak je zřejmé z dohody o úplatě a z doloženého potvrzení o úplatě. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 21. 6. 2022, jímž byl zároveň vyzván k úhradě dlužné pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy do 10 dnů od obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 23. 6. 2022. K úhradě dlužné částky byl žalovaný prokazatelně vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022, která byla dne 5. 10. 2022 podána k poštovní přepravě. 7. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 9. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 10. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že„ musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schop