23 C 106/2022-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána uhradit částku ve výši 50 042 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne 26. 5. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč bylo určeno k přímému čerpání žalovanou, částka 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovateli žalované) a žalovaná se zavázala splácet svůj dluh v souladu se smluvními podmínkami spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z dlužné částky. Žalovaná tedy měla žalobkyni uhradit celkem částku ve výši 42 000 Kč v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky byla sjednána ke dni 20. 6. 2021. V důsledku prodlení žalované žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 6. 2020. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje dluh na jistině ve výši 28 401 Kč, dále na smluvním úroku z dlužné jistiny ve výši 21,05 % ročně od 11. 6. 2020 do zaplacení, zákonném úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 % od 11. 6. 2020 do zaplacení a konečně na smluvní pokutě ve výši 21 641 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 26. 5. 2021 smlouvu o úvěru označenou jako Žádost/ Smlouva o úvěru [číslo] (dále též„ smlouva o úvěru“), na základě níž žalovaná obdržela částku ve výši 27 500 Kč na svůj bankovní účet, částka ve výši 2 500 Kč byla odeslána na bankovní účet zprostředkovatele (potvrzení o provedení transakce). Dle smlouvy se žalovaná zavázala částku ve výši 30 000 Kč žalobkyni vrátit ve 40měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru dohodly výši úroku z prodlení na 9 % p. a. 4. Podle čl. IV., bodu 1, písm. d) smlouvy o úvěru se úvěr stane splatným v důsledku porušení povinnosti zákazníka dle smlouvy o úvěru tím, že zákazník je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než 2 měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel úvěru odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Podle čl. IV., bodu 2, písm. c) smlouvy o úvěru se zákazník zavázal na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, přičemž tuto smluvní pokutu je poskytovatel vůči zákazníkovi oprávněn uplatnit jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným. Podle čl. IV., bodu 2, písm. b) smlouvy o úvěru se zákazník zavázal v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným dle čl. IV., bodu 1 smlouvy o úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky. 5. Žalobkyně soudu doložila též předpis jednotlivých splátek, v rámci nichž se poměr částky připadající na jistinu a na smluvní úrok postupně měnil s tím, že částka připadající na smluvní úrok klesala, zatímco částka na jistinu se navyšovala. Z listiny nazvané Bonita smlouvy vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila toliko 3 splátky po 1 050 Kč, přičemž v rámci první splátky připadlo na jistinu 524 Kč, v rámci druhé pak 533 Kč a v rámci třetí, uhrazené dne 19. 8. 2021, 542 Kč. Na jistině tak žalovaná žalobkyni dosud dluží částku ve výši 28 401 Kč. 6. Předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2022, prokazatelně žalované odeslanou téhož dne, oznámila žalobkyně žalované zesplatnění dlužné částky k datu 10. 6. 2022 a vyzvala ji k úhradě této částky ve výši 28 401 Kč, dále též k úhradě smluvní pokuty ve výši 499 Kč a upomínacích nákladů v částce 100 Kč. 7. Soud na věc aplikoval ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 9. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož z obsahu smlouvy vyplývá, že se jednalo o podnikatelský úvěr, neřídí se smluvní vztah mezi stranami zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě úvěrové smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Žalovaná se zavázala taktéž uhradit i smluvní pokutu pro případ, že se ocitne v prodlení se zaplacením splatného zůstatku úvěru. Žalovaná však v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně v důsledku prodlení žalované pohledávku zesplatnila v souladu se smluvními podmínkami, čímž se stal zůstatek úvěru spolu s úrokem splatným. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení úvěru v částce 28 401 Kč, smluvní pokuty ve výši 909 Kč (tj. 0,1 % z částky 28 401 Kč za dobu od 11. 6. 2022 do 12. 7. 2022) a smluvního úroku, a to včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Žalobkyně však ve své žalobě zjevně nesprávně uvedla, že k zesplatnění úvěru došlo dne 10. 6. 2020, tedy v době, kdy úvěr ještě ani nebyl sjednán. Z toho důvodu požadovala přiznání smluvního úroku, úroku z prodlení, ale i smluvní pokuty již od data 11. 6. 2020, a nikoliv od správného data 11. 6. 2022. Skutečnost, že splatnost úvěru nastala právě až k datu 10. 6. 2022, pak vyplývá z žalobkyní doložené předžalobní výzvy datované dnem 10. 6. 2022, přičemž k tomuto dni se stal v souladu se smluvním ujednáním stran úvěr splatný. Aby tedy byla žalobkyně se svou žalobou plně úspěšná, musela by veškeré své nároky související s dlužnou jistinou úvěru požadovat od data 11. 6. 2022, od něhož jí byla požadovaná plnění výrokem I. rozsudku také přiznána. 11. Požadovaná plnění přesahující soudem přiznanou částku vzhledem k uvedení dřívějšího, zjevně předčasného, data soud výrokem II. rozsudku zamítnul. Pokud se jednalo o úrok z prodlení, vzhledem k tomu, že došlo ke sjednání roční úrokové sazby pro úrok z prodlení ve výši 9 % dohodou smluvních stran, soud rovněž zamítnul žalobkyní požadovaný úrok ve výši 1 % ročně (tj. rozdíl mezi požadovanými 10 % a sjednanými 9 % ročně) od data 11. 6. 2022 do zaplacení. 12. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně, a to co do částky 29 310 Kč, smluvního úroku dopočteného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 997 Kč, úroku z prodlení dopočteného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 709 Kč, celkem tedy do částky 35 016 Kč, což představuje 48 % sporu (žalobkyně požadovala přiznat částku, jejíž dopočtená výše ke dni vyhlášení rozsudku představuje částku 72 574 Kč). Neúspěšná tak byla žalobkyně v 52 % sporu. Jelikož neúspěch žalobkyně převažuje nad úspěchem a současně soud zjistil, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).