23 C 112/2023-78 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 950 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 1 170 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím sítě internet na webové stránce www., Anonymizováno, .cz dne 28. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala a zavázala se je splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 950 Kč. Tuto svoji povinnost si však nesplnila a dosud na pohledávku žalobkyně neuhradila žádnou částku. Dlužná částka je složená z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 950 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 170 Kč (0,1 % denně z částky 13 000 Kč od 28. 8. 2022 do 26. 11. 2022) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou, a dále lustrací v databázích ISIR, CEE a databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.3. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 7. 2022, všeobecných obchodních podmínek a přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 7. 2022 smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované postupně zaslány na její bankovní účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 13 000 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná se zavázala uhradit jistinu 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (při čerpání celého úvěrového limitu) ve výši 3 510 Kč a úroky nejpozději dne 27. 8. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 a sazebník poplatků platný od 1. 12. 2021. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla dále v čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP), žalobkyně měla též k dispozici kopii občanského průkazu žalované.4. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč a náklady dosahují 2 000 Kč. Čistý ověřený měsíční příjem pak dle žalobkyně dosahuje částky 34 770 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 015 Kč, rezerva pro výdaje pak , částka, . v průměrné výši za poslední tři měsíce 34 000 Kč a dále příspěvek na dítě ve výši 8 339 Kč. Zároveň je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaná je zatížena hypotékou, kdy z výpisu z účtu je patrná splátka hypotéky ve výši 3 000 Kč. Na účtu je každý měsíc provedeno velké množství bankovních transakcí. Ke dni 24. 7. 2022 byl stav na účtu 135,10 Kč. V listině nazvané identifikované příjmy byly uvedeny jednotlivé částky, které měly na základě doloženého bankovního výpisu představovat příjmy žalované z jejího účtu. Žalobkyně doložila taktéž listinu označenou jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, v níž byly uvedeny podstatné údaje o úvěru (výše úvěru, splátky, náklady úvěru apod.), které byly později promítnuty do smlouvy o úvěru.5. Předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2023 s výzvou k plnění ve lhůtě tří dnů byla žalované prokazatelně odeslána téhož dne.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byly žalobkyní poskytnuty žalované bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Tyto peněžní prostředky však žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila.12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.14. Žalobkyně soudu doložila toliko své interní dokumenty obsahující údaje, jež měla žalobkyně získat z dokladů od žalované, a dále pak výpis z bankovního účtu žalované, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná má sice poměrně slušné příjmy, zároveň bylo ale zjištěno, že má další poměrně vysoké blíže nespecifikované výdaje. Žalobkyně přitom při prověřování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z „vypočítaných minimálních