23 C 135/2022-134 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 525,15 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 19. 7. 2013 s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jež je svým obsahem smlouvou o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Současně byl zavázán uhradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Úroky, poplatky a vzniklé náklady banky byly splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení jeho smluvních povinností. V souladu s obchodními podmínkami, jež byly součástí smlouvy, byly právní předchůdkyní žalobkyně veškeré pohledávky za žalovaným, jakožto držitelem karty, prohlášeny za splatné. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na [právnická osoba] a.s. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019 postoupena ze [právnická osoba] a.s. na žalobkyni. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 245 Kč, poplatků ve výši 2 280,15 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 567,16 Kč za období od 28. 6. 2019 do 15. 11. 2019, úroku ve výši 22,56 % p. a. z částky 9 245 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 9 245 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 19. 7. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] (označena jako návrh na uzavření smlouvy), v rámci níž byl sjednán úvěrový limit do výše 10 000 Kč (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Výše roční úrokové sazby byla sjednána na 22,56 % p. a. Na základě dohody o zvláštním čerpání úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ujednala, že veškeré dosud neuhrazené závazky žalovaného vzniklé z dřívější (již ukončené) smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 27. 6. 2012 budou uhrazeny z prostředků poskytnutých na základě nově uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2013. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru se stal Ceník, jakož i [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Technické podmínky a Všeobecné obchodní podmínky. V souladu s částí 3.2. Ceníku a bodu 5. označeného jako Splácení karty byl žalovaný zavázán splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, minimálně však ve výši 300 Kč. Dle bodu X.4. Obchodních podmínek byl žalovaný povinen hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem. Dle bodu X.5. Obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Dle bodu XVI.1 Obchodních podmínek dojde k porušení smlouvy mj. i tehdy, když je dlužník v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky, nebo při používání karty překročí celkový úvěrový limit. Podle bodu XVI.2, odst. iii) Obchodních podmínek platí, že pokud dojde k porušení smlouvy, je banka oprávněna mj. prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty (žalovaným) za okamžitě splatné. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného za období od 25. 7. 2013 do 21. 6. 2019 je zřejmé, že ke dni 21. 6. 2019 představoval zůstatek na kreditní kartě zápornou hodnotu 12 092, 31 Kč. Tato částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 9 245 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 567,16 Kč a poplatků ve výši 2 280,15 Kč (dle výpisu tato částka zahrnovala zejména 3 poplatky za zaslání upomínky po 500 Kč, a dále poplatky za výpis z účtu po 40 Kč a poplatek za výběr z bankomatu po 89 Kč). 4. Žalobkyně dále doložila dokumenty týkající se ověření úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyní žalobkyně (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta včetně přílohy – výsledku tohoto ověření), potvrzení o převzetí kreditní karty žalovaným a kopii občanského průkazu žalovaného. 5. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 27. 6. 2019 odeslaným žalovanému doporučeně v tentýž den, v němž byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o skutečnosti, že došlo k zesplatnění veškerých jeho neuhrazených závazků ze smlouvy o úvěru, a to ke dni 25. 6. 2019, jelikož ani přes opakované upomínky nesplácel na úvěr povinnou minimální splátku, jak bylo mezi stranami sjednáno. Žalovaný byl též vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2020, jež měla být žalovanému dle doloženého interního seznamu právní zástupkyně žalobkyně zaslána téhož dne formou obyčejného psaní. 6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 a dílčí smlouvy ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba], [anonymizováno], přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 12. 2019, odeslaným dle podacího archu téhož dne. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 28. 1. 2020, přičemž tento dopis měl být žalovanému dle doloženého interního seznamu právní zástupkyně žalobkyně zaslán formou obyčejného psaní ještě téhož dne. 7. Soud v dané věci aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., který uvedené zákony zrušil, se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, řídí dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 7. 2013 platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., který stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, když na základě předchozí smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 27. 6. 2012 musela mít přehled o pohybech peněžních prostředků žalovaného, a mohla si tak utvořit komplexní analýzu o jeho hospodaření. Mimo to žalobkyně učinila dotaz i do bankovních registrů BRKI/NRKI/SOLUS s negativním výsledkem. Nezjistila ani žádné záznamy na tzv.„ black listech“, o případných existujících exekucích či neplatných dokladech žalovaného. Poměřila také příjmy žalovaného s jeho výdaji a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě předmětné úvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2013 byl žalovanému poskytnut úvěr, na nějž žalovaný nesplácel povinnou minimální splátku, jak bylo mezi stranami sjednáno. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru, resp. dle bodu XVI.2, odst. iii) Obchodních podmínek, veškeré pohledávky za žalovaným zesplatnila, a vznikl jí tak nárok na dlužnou částku ve výši 9 245 Kč, poplatky v celkové výši 2 280,15 Kč, smluvní úrok ve výši 22,56 % p. a. z částky 9 245 Kč za období od 28. 6. 2019 do 15. 11. 2019 v kapitalizované výši 567,16 Kč a smluvní úrok ve výši 22,56 % p. a. z částky 9 245 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen