23 C 143/2022-110 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 81 757,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 10. 2016. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 9,3 % ročně a poplatky. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalovaného (17 278 Kč), a výdajů (6 346 Kč), které byly ověřeny výpisy z účtu žalovaného a porovnány se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu, z jeho úvěrového historie, z interních hodnotících systémů žalobkyně včetně behaviorálních a sociodemografických dat ze [právnická osoba] a z externích informačních databází. Žalovaný však své povinnosti nedostál a zůstal žalobkyni dlužen částku jistinu ve výši 79 907,82 Kč a poplatky ve výši 1 850 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 5 431,18 Kč a úrokem z prodlení ve výši 3 126,89 Kč, kapitalizovanými ke dni 12. 7. 2022. Dále požadovala žalobkyně zaplacení také úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne 13. 7. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 9,3 % ročně z částky 7 9907,82 Kč od 13. 7. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze den 4. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. Ve své žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, výdaje spojené s bydlením činí 1 000 Kč měsíčně. Současně žalovaný uvedl další měsíční výdaje ve výši 100 Kč na pojištění, 300 Kč na spoření a ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Dle návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru žalobkyně hodnotila rizika na straně žalovaného, když zjišťovala údaje o insolvenčním řízení žalovaného, vedených exekucích, a informace z bankovních i nebankovních registrů. Žalobkyně dále prověřovala transakce na běžném účtu žalovaného za období od března do června října roku 2016. Na základě uvedených zjištění žalobkyně klasifikovala žalovaného jako standardního žadatele, výsledkem hodnocení pak bylo, že žádost o úvěr je možné schválit. 4. Dne 4. 10. 2016 byla mezi žalobkyní a žalovaným podepsána„ smlouva o úvěru“ [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem částku 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 9,30 % ročně vrátit v 72měsíčních splátkách ve výši 5 510 Kč. Dle závěrečných ujednání smlouvy byl nedílnou součástí smlouvy také Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky banky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Z interního účetního dokladu vyplývá, že částka 300 000 Kč byla dne 4. 10. 2016 vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle uzavřené smlouvy a Sazebníku činil poplatek za 1. upomínku 250 Kč, za 2. a každou další upomínku 500 Kč. Dle čl. 9 1. Úvěrových podmínek v případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení jistiny úvěru a uplatněných smluvních pokut. Dne 8. 3. 2021 byl mezi žalobkyní a žalovaným sepsán dodatek ke smlouvě [číslo] kterým si účastníci sjednali odklad splátek jistiny a úroků na období od 20. 3. 2021 do 20. 5. 2021 a žalovaný se zavázal od 20. 6. 2021 uhradit žalobkyni dluh ve výši 97 651,65 Kč v 23 měsíčních splátkách po 5 388 Kč s úrokem ve výši 9,30 % ročně. Dle dodatku pak dále činil poplatek ze zaslání 1. upomínky 350 Kč, za 2. a každou další pak 500 Kč. Žalovaný byl dne 23. 2. 2022 žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dlužných splátek s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do 13. 4. 2022, nastane téhož dne splatnost celé pohledávky. Z doručenky vyplývá, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 2. 2022. 5. Z historického výpisu ze dne 12. 7. 2022 soud zjistil, že zůstatek úvěru k uvedenému dni činil 79 907,82 Kč, splatné úroky činily 5 431,18 Kč, úrok z prodlení označený jako„ pokuta z prodlení“ činil 3 126,89 Kč a poplatky činily 1 850 Kč. Poplatky sestávají z poplatku ve výši 350 Kč za upomínku ze dne 1. 11. 2021 a poplatku ve výši 500 Kč za upomínky ze dne 16. 11. 2021, 25. 11. 2021 a 27. 12. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2022. Dle potvrzení o podání byla předžalobní výzva téhož dne odeslána žalovanému. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 1931 o. z., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Před uzavřením smlouvy žalobkyně náležitým způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když provedla šetření v dostupných bankovních i nebankovních registrech, šetření ohledně insolvenčního řízení žalovaného i vedených exekučních řízení, a dále údaje sdělené žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru konfrontovala s výpisy účtu žalovaného s přehledem pohybů peněžních prostředků. Na základě takto uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, které byly žalovanému vyplaceny bezhotovostním převodem, a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu se smluvenými úroky a poplatky za upomínání dle sazebníku. Žalovaný však porušil svou povinnost ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou i ustanovením § 1931 o. z. zesplatnila celý zůstatek úvěru, čímž jí vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 79 907,82 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 850 Kč a smluvního úroku, který žalobkyně požadovala jednak v kapitalizované výši 5 431,18 Kč za období ode dne čerpání úvěru do 12. 7. 2022, a dále ve výši 9,3 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 13. 7. 2022 do zaplacení. 12. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to jednak za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 14. 4. 2022, do 12. 7. 2022 v kapitalizované výši 3 126,89 Kč, a jednak z dlužné jistiny ve výši 79 907,82 Kč za dobu od 13. 7. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 13. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 259,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 271 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č.