23 C 148/2022-134 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 138 502,33 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 140 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2020. Účelem poskytnutého úvěru se stala konsolidace úvěrů a půjček žalované z minulosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny hradit také smluvní úroky (sjednaná úroková sazba 15,90 % p. a., za pandemie Covid 19 byla žalobkyní snížena na 8,25 % p. a.) a poplatky. Žalovaná však přestala hradit sjednané splátky. Podle čl. 8 a) smlouvy o úvěru se za porušení podmínek smlouvy považuje mj. případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce, anebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Jelikož žalovaná se dostala do prodlení opakovaně, naposledy s více než 2 splátkami, žalobkyně v souladu s čl. 8 smlouvy o úvěru úvěr zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 138 502,33 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 680,80 Kč (8,25 % p. a. z částky 138 502,33 Kč od 1. 9. 2021 do 30. 4. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 345,87 Kč od 20. 5. 2021 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 138 502,33 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 138 502,33 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na základě žádosti žalované byla mezi žalovanou a žalobkyní dne 14. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku 140 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit společně s úrokem 15,90 % p. a. v 110měsíčních splátkách po částce 2 458 Kč, přičemž úvěr měl být poskytnut jednak formou bezhotovostního převodu na bankovní účet určený ke splacení konsolidovaných dluhů žalované (čl. 2 a 2.4 smlouvy o úvěru), zbylá část byla poskytnuta na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru se staly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Podle čl. 8 písm. a) smlouvy o úvěru platí, dostane-li se žalovaná do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo dostane-li se do prodlení se splacením více než 2 splátek, dojde k porušení podmínek této smlouvy. Podle 8.2 písm. b) smlouvy o úvěru je žalobkyně v takovém případě oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. V takovém případě je žalovaná povinna jednorázově uhradit veškeré dluhy z úvěru. V dalším smluvní strany odkázaly na ceník a obchodní podmínky žalobkyně. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, domácnost s nikým nesdílí, je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, což bylo doloženo výpisem ze sporožirového účtu žalované. Jako forma bydlení zde byl uveden„ jiný způsob bydlení“. Jelikož žalovaná v žádosti neuvedla žádné pravidelné měsíční výdaje její domácnosti, byly žalobkyní za pomoci interního ekonomického modelu na podkladě statistických dat vypočteny na částku 5 900 Kč. Žalobkyně měla k dispozici také výpisy z účtu z žalované. Přestože žalovaná v žádosti uvedla, že její celkové splátkové zatížení představuje 0 Kč, dohledala žalobkyně pomocí bankovního registru klientských informací a vlastních systémů následující závazky žalované: úvěr pro fyzické osoby poskytnutý žalobkyní se splátkou ve výši 3 000 Kč, osobní úvěr poskytnutí třetí osobou se splátkou 7 450 Kč a osobní úvěr poskytnutý třetí osobou se splátkou 4 920 Kč (informace z CCB). Celkové splátkové zatížení bylo tedy u žalované představováno částkou 15 370 Kč měsíčně. Po provedené konsolidaci na základě předmětného úvěru činilo toto měsíční splátkové zatížení žalované již jen 2 458 Kč měsíčně. Žalobkyně konečně ověřila, že žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem, a tedy že se nenachází v úpadku. 4. Dopisem ze dne 31. 7. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 10 302 Kč nejpozději do 1. 9. 2021. Pro případ, že dlužná částka nebude uhrazena do uvedeného data, byla žalovaná upozorněna, dojde k zesplatnění úvěru. K úhradě dlužné částky ve výši 141 775 Kč byla následně žalovaná vyzvána výzvou ze dne 4. 9. 2021, zároveň byla uvědomena o skutečnost, že k zesplatnění úvěru došlo dne 1. 9. 2021. K úhradě dlužné jistiny 138 502,33 Kč byla žalovaná vyzvána taktéž předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2022, která jí byla prokazatelně odeslána následujícího dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 14. 1. 2020 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 o. z. Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, když měla k dispozici i informace z bankovního účtu žalované s přehledem pohybů peněžních prostředků, a mohla si tak učinit ucelený přehled o jejím hospodaření. Pokud měla žalovaná dřívější úvěry, došlo poskytnutím úvěru, který je předmětem této žaloby, k jejich konsolidaci a žalované se snížilo splátkové zatížení. Žalovaná neplatila řádně a včas splátky úvěru, proto žalobkyně ke dni 1. 9. 2021 zbývající dluh na úvěru zesplatnila. Nadále tak žalobkyni na jistině úvěru dluží částku ve výši 138 502,33 Kč. Kromě toho dluží žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 680,80 Kč (8,25 % p. a. z částky 138 502,33 Kč od 1. 9. 2021 do 30. 4. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 345,87 Kč (od 20. 5. 2021 do 30. 4. 2022), úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 138 502,33 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 138 502,33 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení. 8. V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanoví, že věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená a rovněž dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, jak žalobkyně požadovala, a to z částky 138 502,33 Kč za období od 1. 5. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 26 777 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 541 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 138 502,33 Kč (v souladu s § 8 odst. 1 a. t. se jedná o výši peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jehož se právní služba týká) sestávající z částky 6 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) a z částky 3 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 550 Kč ve výši 3 686 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a režijní paušál za její podání ze dne 17. 5. 2022, ze dne 1. 12. 2022, ze dne 30. 11. 2022 a ze dne 24. 3. 2023, neboť jimi buď pouze opravoval