27 C 127/2022-22 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 11. 7. 2013 hromadným dopravním prostředkem provozovaným [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], aniž by se mohl při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným následně postoupena, za jízdu bez platného jízdního dokladu jízdné ve výši 16 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole – Dohody s cestujícím [číslo] soud zjistil, že žalovaný se dne 11. 7. 2013 přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] (na lince [anonymizováno]) a při přepravní kontrole se neprokázal platným cestovním dokladem. Žalovaný svým podpisem na této listině uznal svůj dluh, skládající se z jízdného ve výši 16 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč a zavázal se jej zaplatit do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného 16 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč je soudu známa z jeho úřední činnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 3. 11. 2011. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 11. 2021, odeslanou následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil z místa určení řádně a včas. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu. Podle § 7 odst. 6 této vyhlášky, nezakoupí-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se neprokázal jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, která nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem. 6. Předložené listinné důkazy hodnotil soud podle § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalovaný, přestože dne 11. 7. 2013 použil dopravního prostředku právní předchůdkyně žalobkyně, neprokázal se při přepravní kontrole platným cestovním dokladem. Protože žalovaný v dohodě s cestujícím ze dne 11. 7. 2013 uznal svůj dluh co do důvodu a výše, uplatnila se zde ve smyslu § 558 občanského zákoníku vyvratitelná právní domněnka o existenci dluhu v době jeho uznání. Tato domněnka nebyla v řízení nikterak vyvrácena. Pohledávka za žalovaným byla následně dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Soud proto vyhověl žalobě v celém rozsahu a zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil jízdné ve výši 16 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč, celkem tedy 1 516 Kč. Nezaplacením peněžitého dluhu ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, proto žalobkyni vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Prodlení žalovaného nastalo 16. dnem po provedení přepravní kontroly, jak vyplývá z předložené dohody s cestujícím. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně sice byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení jí však nevznikl, neboť žádný z jí uplatňovaných nákladů nelze považovat za vynaložený účelně a po právu. O účelně vynaložené náklady nejde v situaci, kdy se řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení či ve věcech bagatelních, triviálních skutkově i právně, uplatněných hromadnými, typovými návrhy (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 a ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 3698/10). Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek je zjevné, že na žalobkyni bylo jednorázově postoupeno několik desítek pohledávek za žalovaným. Žalobkyně své nároky vyplývající z nezaplaceného jízdného vůči žalovanému uplatnila u zdejšího soudu od dubna 2022 až doposud více než sto samostatnými vzorovými návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, ačkoliv jí dle soudu nic nebránilo svůj nárok uplatnit jednou žalobou. Je zřejmé, že postup žalobkyně byl zcela zjevně motivován snahou na dosažení bezdůvodného zisku spočívajícího v nákladech řízení na úkor žalovaného. Takovému jednání, které zcela zjevně představuje zneužití procesního práva na zastupování advokátem, nelze poskytovat ochranu. Jelikož žádné náklady, které vzniknou při zneužívání práva na právní pomoc, nelze považovat za účelně vynaložené, soud nepřiznal žalobkyni právo ani na zaplacení soudního poplatku. Pokud by žalobkyně uplatnila svůj nárok jediným žalobním návrhem, byla by výše soudního poplatku mnohonásobně nižší, než když své nároky vůči žalovanému uplatnila samostatnými návrhy. Pokud se žalobkyně záměrně rozhodla zneužít svá procesní práva a podat tak mnoho desítek samostatných žalob vůči jedinému dlužníkovi, a to ve skutkově i právně takřka shodné záležitosti, musí být srozuměna s procesním rizikem neúspěchu stran nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení. Jinými slovy, žalobkyně nemůže toto neúměrné a neracionální zvyšování nákladů řízení ani zčásti přenášet na žalovaného, byť byl ve věci procesně neúspěšný.