27 C 74/2022-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 484,77 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 201 735 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,4 % ročně a poplatky za služby spojené s vedením úvěru dle aktuálního ceníku, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 409 Kč, které byly následně sníženy na 2 242 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy a prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 6. 8. 2021. Žalovaný však úvěr neuhradil ani následně na základě výzvy k úhradě. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 140 537,60 Kč, úroku z prodlení 147,17 Kč ke dni 6. 8. 2021, poplatků 1 800 Kč (náklady spojené s prodlením) spolu s úrokem 8,25 % ročně z částky 140 537,6 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 140 537,6 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to porovnáním jeho příjmů, výdajů a úvěrových splátek. Ekonomický model žalobkyně počítá s výdaji deklarovanými žalovaným a odhaduje existenční výdaje dle historických dat z ČSÚ dle formy bydlení, počtu členů domácnosti žalovaného atd. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav. Z dokladu nazvaného„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ plyne, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z částky příjmu žalovaného 18 345 Kč měsíčně. Životní výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu žalobkyně na 6 200 Kč měsíčně, model využívá statistická data, aktuální údaje životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení, měl sjednány celkem 3 úvěry s orientačními splátkami asi 6 943 Kč měsíčně. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného, z něhož bylo zjištěno, že koncem března 2018 byl konečný zůstatek na účtu žalovaného 55 295,13 Kč. Dne 16. 3. 2018 obdržel mzdu 18 068 Kč, dne 20. 3. 2018 čerpal úvěr 100 000 Kč, který mu poskytla žalobkyně. 4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 201 735 Kč. Účastníci se současně dohodli na úrokové sazbě ve výši 10,4 % ročně a způsobu splácení, a to v 84 měsíčních splátkách po 3 409 Kč. Úvěr byl poskytnut ke splacení předchozího úvěru, který žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 3. 2018. Dle bodu 8.1 a 8.2 smlouvy v případě prodlení se splacením splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek, mohla banka prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] byla snížena pravidelná měsíční splátka na 2 242 Kč. Dle ceníku [anonymizována dvě slova], který byl nedílnou součástí smlouvy, byl dlužník v případě svého prodlení povinen uhradit náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za deset dní prodlení (účtovány k 10., 40., a 70. dni v prodlení ve výši 300, 900 a 900 Kč). 5. Z podkladů pro soudní řízení a výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že dne 19. 4. 2018 byl žalovanému založen úvěrový účet, který žalovaný téhož dne vyčerpal v částce 201 735 Kč. Posléze se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 6. 8. 2021. Dluh žalovaného se k tomuto dni skládal z jistiny 140 537,6 Kč, úroku z prodlení 147,17 Kč a poplatků 1 800 Kč (náklady spojenými s prodlením). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne 25. 4. 2021. Přípisem ze dne 7. 8. 2021 žalobkyně zesplatnila dlužnou částku ke dni 6. 8. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž upomínkou ze dne 5. 7. 2021. Svůj dluh neuhradil ani po výzvě k zaplacení před podáním žaloby ze dne 21. 3. 2022. 6. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 201 735 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit v intencích § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 409 Kč, tyto byly následně sníženy na 2 242 Kč a současně si strany dohodly úrok ve výši 10,4 % ročně a povinnost žalovaného uhradit sjednané poplatky za doplňující služby, popř. vymáhání. Žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši, avšak žalovaný řádně poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, a proto žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami učinila celý úvěr splatným. Jelikož žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2022, soud žalobě vyhověl co do požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny 140 537,60 Kč, poplatků za vymáhání 1 800 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 140 537,6 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení, který žalobkyně požadovala ve výši dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Oprávněným je rovněž i nárok žalobkyně na úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 6. 8. 2021 ve výši 147,17 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 537,6 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 6 300 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 700 Kč a nákladů za dva provedené úkony – sepis žaloby a předžalobní výzvy ve výši celkem 600 Kč, a to v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí samotné žaloby.