4 C 102/2023-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 922,81 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 15. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se k jeho řádnému splácení spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a uhradil dosud na pohledávku žalobkyně celkem částku 9 992 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 9 922,81 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 716,56 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 894,50 Kč, inkasního poplatku ve výši 1 732,62 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 629,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 838,82 Kč za dobu od 16. 7. 2021 do 14. 7. 2022 a smluvní pokuty ve výši 3 601,98 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 5. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr 14 pravidelnými měsíčními hotovostními splátkami ve výši 1 992 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem pro případ úhrad v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka tak činila 27 888 Kč. Na straně č. 2 smlouvy bylo v oddílu Splatnost úvěru a výše úroku sjednáno, že v závislosti na délce splatnosti úvěru se uplatní pro splatnost úvěru v délce 14 měsíců smluvní úrok ve výši 15 %. Ve smluvních podmínkách bylo dále sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli platby dle smlouvy, stane se celý úvěr splatným. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaný převzal formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. V žádosti o úvěr ze dne 15. 5. 2020 žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované děti do 26 let, bydlí v nájmu a disponuje měsíčním příjem ze zaměstnání ve výši 27 166 Kč. V měsíčních výdajích byla uvedena u výdajů na bydlení a energie částka 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady částka 5 000 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček částka 3 984 Kč. Dle předložené pracovní smlouvy byla pracovní smlouva žalovaného sjednána s účinností od 7. 9. 2015 na dobu neurčitou. Dle výplatních pásek činil čistý příjem žalovaného v únoru 2020 částku 31 122 Kč a v březnu 2020 částku 24 571 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022, odeslaného dle podacího archu žalovanému dne 8. 8. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů. Předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2022 byla žalovanému zaslána. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel a rovněž byl takto smluvně označen, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky celkem ve výši 15 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných měsíčních splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnil, když uhradil celkem pouze částku 9 992 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 13. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tak dle údajů uvedených v žádosti o úvěr měla být informace o příjmu žalovaného ověřena prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, které žalobkyně předložila. Žalobkyně však nedoložila žádné dokumenty týkající se výdajové stránky žalovaného, a to především doklad o výši nákladů spojených s bydlením a výši měsíčního splátkového zatížení žalovaného a tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. 14. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského pr